Loading

1.5 Objasni podstatu psychiky, vědomí, nevědomí, prožívání a chování

Středem zájmu současné psychologie je lidská psychika. Dříve sem spadala i psychika zvířat, ale tou se dnes zabývá poměrně nedávno vzniklý samostatný vědní obor.

Psychika je nejzákladnějším a nejobecnějším psychologickým pojmem, a je souhrnem veškerého duševního dění jedince, představuje řídící složku, která je zajišťována existencí člověka. Psychika je širším pojmem než vědomí (je vývojově starší). Je určena dědičností a společenskými podmínkami.

- Biologické vymezení psychiky – je vázána na stavbu a činnost CNS, závisí na kvalitě a vývoji mozku, umožňuje vytvářet představy. Člověk je schopen své zážitky vyjádřit slovy.
Psychika zahrnuje všechny procesy odehrávající se v mozku. Je to vědomí člověka – stupeň jeho duševního vývoje a zdraví. Psychika je celistvá a vyšší složky, jako vůle, myšlení a řeč ovládají nižší složky – pláč, křik…

- Sociální vymezení psychiky – cílem je získání specifických lidských způsobů reagování, vzorců chování, umožňující žít jedinci v určité společnosti, kultuře. Bez lidské společnosti nevzniká psychika, obsah lidské psychiky prožívání a chování závisí na konkrétním prostředí. Úroveň a kvalita psychiky závisí na množství a kvalitě sociálních vlivů. Lidská psychika nemůže vzniknout bez sociálních vlivů a je u každého člověka individuální, jedinečná.

- Vzájemný vztah biolog. A soc. determinace
-vývoj člověka probíhá podle vnitřních zákonů, ale zároveň je ovlivňován vzájemnou interakcí s prostředím

Chování a Prožívání tvoří psychiku = odraz objektivní reality
Chování= vnější projev psychiky, chováním označujeme jako souhrn všech vnějších projevů člověka, tedy aktivitu jedince, kterou může pozorovat jiná osoba, případně která může být registrována přístroji, Podle amerického psychologa J.B. Watsona je chování to, „co organismus dělá nebo říká“
- souhrn všech vnějších projevů člověka: jednání, řeč a výraz
- chování může být úmyslné – Volní – záměrné, vede k určité aktivitě a nebo bežděčné – Mimovolní – tvořené nepodmíněnými reflexy

Druhy chování: 1) Expresivní – chování ryzí, spontánní, upřímné, vyjadřující skutečné prožívání
a vlastní názory a postoje
2) Adaptivní – přizpůsobivé, účelové, hrané, potlačující či maskující skutečné
prožívání – to, co cítíme, podřizujeme situaci
( 3 Stylizované )

Prožívání= vnitřní projev psychiky, prožíváním označujeme to, co si člověk sebepozorováním sám uvědomuje, není pozorovatelné zvenčí, vnitřní zážitky, nemusí být souhlasné s chováním , umožňuje člověku orientaci v daném prostředí
- jedná se o souhrn psychických procesů a stavů, jako vjemy, představy, emoce, rozhodování atp.
- je subjektivní a neopakovatelné
-a)vědomé- uvědomujeme si podnět, který na nás působí
b)nevědomé- podnět si nejsme schopni uvědomit
-3 stránky prožívání: a) poznávací- přijímání podnětů smysly a následné zpracování
b)citová- podnět vyvolává cit (líbí x nelíbí)
c)snahová= motivační, snaha něčeho dosáhnout, vůle

Psychika zahrnuje složku – Vědomou a Nevědomou

Vědomí= sestává z toho, co v daném okamžiku zaměstnává naši mysl, ať jsou to myšlenky, představy, nebo city. Orientuje nás ve vnějším světě a umožňuje nám existenci. Vědomí je nejvyšší formou psychiky, neboť umožňuje vnímání sebe samého – je to v podstatě část mysli, jejímž prostřednictvím cítíme, že žijeme. Člověk si uvědomuje, co dělá, co prožívá.

Předvědomí= obsahuje zážitky, myšlenky, které člověk již zapomněl, ale může si je kdykoliv vybavit

Nevědomí= složka prožívání, kterou si člověk neuvědomuje (př.: automatická činnost, prožitky z minulosti a jejich následky).
- Sestává ze záhadných hlubin, které jsou pro vědomí zpravidla nedostupné bez použití vhodných technik (hypnózy, snů a především meditace).
- Oblast potlačených impulsů, obrazů a tužeb. Obvykle obsahuje bolestivé emoční vzpomínky, které byly vytěsněny. Vesměs jde o obsahy, které byly kdysi vědomé a byly z vědomí vytlačeny, nebo tam nikdy nebyly. Nevysvětlitelné vzniky citů, obsahy snů.

Kolektivní nevědomí = termín C. G. Junga
- jedná se o zděděné predispozice společné celému lidstvu, je pramenem našeho společného snažení, citových i duchovních tužeb a vzorů - archetypů

Archetyp – představuje symbolickou ideji, která není reflektována vědomím, ale pramení z nevědomí a nemůže být tudíž pojmově uchopena. Přesto se významně podílí na utváření psychické reality osobnosti.

Žádné komentáře:

Okomentovat