1.2 Pokusy o vysvětlení duševního života v antice.

Platón
- oddělil ducha od hmoty (těla) – tvrdil, že duše je před hmotou a hmotu oživuje
Považuje duši za samostatnou a uvězněnou v lidském těle Zároveň je duše pojítkem mezi naším pomíjivým a nedokonalým světem a říší nepomíjivosti a dokonalosti, odkud duše do našeho těla na dobu lidského života přichází.

- rozeznával 3 složky duše:
a) Pudová = Žádostivá – sídlí mezi bránicí a pupkem, těžko ovladatelná
b) Citová – sídlí v srdci, souvisí s emocemi
c) Rozumová – nejvyšší složka duše, sídlí v mozku

Aristoteles
- autor spisu „O duši“ – zde se zabývá otázkami - co je předmětem vědy o duši a jakými metodami a prostředky je možné poznání duše. Aristoteles popisuje duši spíše ze strany biologické. Duše sídlí v srdci a je v ní obsaženo vše co je označováno za psychické ( vnímání, myšlení, paměť). Duše a tělo bez sebe nemohou existovat. Považován za zakladatele psychologie ve filozofických vědách

Herakleitos z Efezu
- pokládal duši za jedno z přechodných skupenství hmoty. Člověka bere jako „světem v malém“ – mikrokosmos. Země jsou kosti a maso, moře tělesné šťávy a duše je žhnoucí povahy a podobá se Slunci. Pochopíme-li tedy smysl kosmického dění, pochopíme i smysl lidského života.

Demokritos
- duše se skládá z atomů, které jsou soustředěny v jednom centru i rozptýlené po celém těle
Duševní atomy se vyznačují velkou pohyblivostí a strhávají do pohybu celé tělo. Po smrti se pak duše, která je také hmotná, spolu s tělem rozpadne na jednotlivé atomy a společně zaniknou

Význam Descartese a jiných novověkých učenců pro pochopení duševna
Novověcí učenci
Descartes
- francouzský matematik a filosof („Myslím tedy jsem“)
- zcela odloučil pojmy hmota a duše, navazuje na Tomáše Akvinského („O citech“)
- dával důraz na důkazy vědy a tvrdil, že k odhalení pravdy o světě je třeba použít rozum

Nicolas Malebranche
- zabýval se vnímáním, city, psychickými rozdíly mezi mužem a ženou apod.
- jako první zkoumal hlouběji Pozornost a zjistil, že má omezený rozsah – propagoval cvičení rozsahu pozornosti pomocí

Thomas Hobbes
- zabýval se vztahy mezi vášněmi a city, na něj navázal holandský filozof Baruch de Spinoza

John Locke
- anglický empirista, označil mysl člověka po narození jako nepopsaný list papíru – obsahy mysli podle něj vznikají na základě vnímání
- za důležitější považuje smyslové vnímání – rozlišuje dva typy: Senzace (počitky a vjemy vnějšího světa) a Reflexe (vnímání vnitřních pochodů v těle) – bez nich by naše mysl byla prázdná, protože: „Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech“
- dále vytvořil základy pro vnik triády Empirismus-Senzualismus-Asocianismus