14.1 Právo,účel, historický vývoj

PRÁVO
= soubor předpisů, podle kterých se organizuje a řídí život lidské společnosti
= právní předpisy závazně určují, jak se členové společnosti mají chovat
= soubor norem, vydaných a uznaných státem, které jsou pro společnost závazné a jejichž zachování je vynucováno státní autoritou

- Tyto normy regulují chování společnosti (osob i organizací). Pomocí zákazů, příkazů a dovolení stanoví, jaké má chování ve společenských vztazích být. Pokud se někdo od právně žádoucího chování odchýlí, je mu orgánem státní moci uložena určitá sankce.

- Právní předpisy závazně určují, jak se členové organizované společnosti mají chovat, aby byl soulad v jejich vzájemných vztazích i v jejich právech a povinnostech ke společenské autoritě, která právní předpisy tvoří a vydává.

Slovo právo má dvojí význam: objektivní a subjektivní.
a) Objektivní (abstraktní) právo – nevztahuje se na konkrétní osoby. Jsou právní předpisy (zákony, vyhlášky,…), které upravují rozmanité společenské vztahy, ukládají účastníkům právních vztahů povinnosti a práva (kupní smlouvy, manželství).
b) Subjektivní (konkrétní) právo – vztahují se na konkrétní osou, je to nárok nebo oprávnění účastníka právního vztahu. Je to míra právní možnosti chování účastníka právního vztahu

Př. kupní smlouva:
. objektivní právo = je ustanovení občanského zákoníku (práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího)
II. subjektivní právo = je nárok prodávajícího, aby mu kupující zaplatil).
Př. rodiče a děti:
I. objektivní právo = vztah mezi rodiči a děti
II. subjektivní právo = povinnost rodičů nakrmit děti
a) oprávnění = dotyčný má oprávnění použít věc, která mu patří (držitel řidičského průkazu má oprávnění řídit)
b) nárok = věřitel má nárok, aby mu dlužník zaplatil dluh, jde tedy o vztah mezi dlužníkem a věřitelem

HISTORICKÝN VÝVOJ PRÁVA
- Každá společnost si od počátku stanovovala určitá pravidla chování, kterými se lidé museli řídit. Právo jako řád, jenž přiznává možnost chovat se určitým způsobem, nejprve existovalo pouze ve vědomí lidí – právo zvykové (obyčejové), předávané z generace na generaci ústním podáním a výchovou. Až později začaly být obyčejové předpisy sjednocovány, sepisovány a zveřejňovány jako právo psané.
- Právní předpisy odedávna vydávají příslušné společenské autority: stařešina nebo jinak nazývaní vedoucí představitelé rodu v rodových společenstvích, státní orgány ve státech, a jde- li o církevní právo, hodnostáři církve.
- Po vzniku států se dalším dlouhým vývojem dospělo až k soudobému pojetí práva v podobě písemných předpisů (zákonů, vyhlášek), které stát vydává a uveřejňuje předepsaným způsobem a jejichž dodržování většinou vynucují státní orgány.

1 800 př. n. l.: K nejstarším známým zákoníkům patří kodex babylonského krále Chammurapiho. V 280 paragrafech obsahoval ustanovení práva občanského, trestního a obchodního. Zákoník byl postaven na principu odvety (oko za oko, zub za zub).

5. stol. př. n. l.: Právo se značně rozvíjelo v antice. Nejznámějším soupisem práva je římský Zákon dvanácti desek. Desetičlenná komise zvolená lidem shrnula obyčejové právo rodinné, sousedské, dědické, trestní, správní i procesní.

9. stol.: Za nejstarší slovanskou právní památku je považován Zákon sudnyj ljudem s předpisy trestního a rodinného práva, který jako překlad římského zákoníku vytvořili pro Velkomoravskou říši Konstantin a Metoděj.

13. - 14. stol.: Významným právním dokumentem byl tzv. horní zákoník, který nechal sepsat Václav II. K rozvoji práva v českých zemích přispěl Karel IV. (právnická fakulta Karlovy univerzity).

16. stol.: Vznikaly první právní předpisy upravující státní organizaci (Zemská zřízení království českého apod.).

18. stol.: V období absolutismu a osvícenství se začaly objevovat právní normy v podobě, jak je známe dnes. Jsou vydány např. tereziánský a josefínský trestní kodex, tereziánský kodex soukromého práva a v roce 1811 císařský patent Obecný zákoník občanský.