Rozhodující fází vývoje psychologie bylo 19. Století. Psychologie dospěla k osamostatnění, oddělení od filozofie. Tuto etapu charakterizuje tendence, která byla nazvána „ústup od pojmu duše“. Počátky psychologie jako samostatné vědy jsou datovány rokem 1879, kdy Wilhelm Wundt založil první psychologickou laboratoř na univerzitě v Lipsku v Německu.
Vznik laboratoře měl takový význam, protože v té době určovaly experimentální disciplíny (zejména přírodovědné) co je vědní a co ne. Chtěla-li se psychologie stát uznanou vědou, musela prokázat, že je schopna pracovat experimentálně, v laboratoři. Laboratorní práce nabízela záruku, že objektivní metodou budou získány poznatky, spolehlivě ověřitelné a opakovatelné.
Nejvýznamnějším představitelem psychologie 19. století byl Wilhelm Wundt – zakladatel experimentální psychologie
Wilhelm Wundt
Wundt svými experimenty a spisy o psychologii vytvořil základy vědecké psychologie a rozhodujícím způsobem přispěl k jejímu rozdělení s filozofií.
Wundt vytvořil rozsáhlé dílo. Orientoval se na poznávání duševních pochodů metodou introspekce (sebepozorování) - badatel musí podle přesně stanovených pravidel sledovat nejen vnější chování pozorované osoby, ale vzít v úvahu i její osobní prožívání. Věnoval se také procesu vnímání (zejména vjemovým prahům – hranici, odkud až pokud dokážeme vnímat podnět – např. slyšitelná výška frekvence zvuku).
Žádné komentáře:
Okomentovat