Charakter je ta část osobnosti, která umožňuje řídit jednání podle společenských, zejména morálních požadavků. Je to jádro osobnosti, které je člověku zdrojem odpovědného jednání a hodnocení. Má tedy autoregulační funkci v životě člověka.
Vztah mezi charakterem a temperamentem: Temperament určuje formu, zatímco charakter obsah jednání.
Charakter je především získaný- formuje se prostřednictvím výchovy a dalších společenských vlivů.
Nejde o jednotlivou vlastnost, ale o složitý celek, v němž lze rozlišit zejména tyto složky:
- vztah k lidem a postoj ke skupině
- vytrvalost ( vůle k překonávání překážek na cestě k stanoveným cílům)
- odolnost k zátěži ( stabilita osobnosti v obtížných situacích)
- řízení temperementových vlastností ( kontrola citových projevů)
- sebehodnocení ( vztah k sobě, souvisí se sebepoznáním a sebevýchovou)
- svědomí ( vědomí dobra a zla, vzniká přijetím skupinových norem za své)
- světový názor ( celková hodnotová orientace, formuje se působením rodiny, školy, sdělovacích prostředků a celkovou orientací společnosti).
Jednotlivé složky charakteru jsou vzájemně provázány.
Zvláště výrazně se charakter projevuje u zralé osobnosti, která dobře kontroluje svou činnost, ovládá projevy svého temperamentu, usměrňuje své chování i v obtížných podmínkách. Člověk s rozvinutým charakterem jedná soustavně a důsledně podle určitých zásad, zvláště morálních. Takového člověka oceníme zvlášť jako přítele, či spolupracovníka v každodenním životě.
Žádné komentáře:
Okomentovat