Emoce(city) (ex= ven, movere= pohybovat) jsou psychické jevy ( procesy, stavy i vlastnosti), které hodnotí to, co poznáváme a co děláme. Lidé zaujímají vztah k okolnímu světu, nejen poznávají. Hodnocení se řídí našimi potřebami a cíli. V psychologii nepoužíváme pojmy jako pocit, tušení, protože mohou být různě vykládány. Místo toho používáme přesnější pojmy:
Cit ( = libost), nebo počitek (= např. teplo), neověřený předpoklad. Podstatným znakem emocí je kvalita libosti a nelibosti, příjemného a nepříjemného.
Člověk vnímá okolní svět, reaguje na něj. Jeho reagování není jen rozumové. Člověk se také raduje, hněvá, má strach, trápí se, je smutný atd. Každý člověk má totiž své prožívání. Prožívání jsou vlastně city, emoce. City se projevují mimikou, gestikulací, záchvěvy částí těla, nebo dokonce celého těla. Existuje jistá podobnost v projevu citů mezi člověkem a vyšším druhem opic, mezi lidmi z celého světa. Skutečnost je, že společnost, ve které člověk žije, silně ovlivňuje jeho city.
V průběhu běžného všedního dne prožijeme širokou škálu nejrůznějších emocí. Článek v novinách nás rozzlobí, oblíbená hudební skladba v nás probudí radost a hádka s blízkým přítelem nám způsobí bolest. Bez emocí by byl život šedivý, strnulý a postrádal by smysl či motivaci.
Dnes už víme, že emoční prožitky jsou nezbytnou součástí života lidské bytosti- a rysem, který nás spojuje s ostatními živočichy. City mají veliký vliv na zdraví člověka, na celkové napětí organismu, na frekvenci srdeční činnosti, dýchání člověka, na sekreci některých sliznic. Z tohoto hlediska dělíme city na + (radost, spokojenost, dobrý prožitek) a city – (strach, nenávist, tréma, smutek).
U člověka je počet citů rozšířen, existuje např. estetické cítění, morální city, svědomí, cit k rodnému kraji.
Popis událostí, které se v nás odehrávají v průběhu emoční situace:
1. Událost. Přihodí se mi něco ( poznámka, gesto, nehoda atd.), co může mít vztah k našim cílům- buď to jejich dosažení ohrožuje nebo usnadňuje.
2. Vnímání události. Událost si plně uvědomíme ( vidění, slyšení, čtení…)
3. Vyhodnocování vnímané události. Určíme, zda zaregistrovaná událost má,či nemá vztah k některému z našich cílů. Hodnota cíle přímo ovlivní mohutnost emoce. ( vyhodnocování události je přímo ovlivňováno. Náš fyziologický stav- bdělost, ospalost…- ovlivňuje způsob hodnocení)
4. Odpověď na vyhodnocení. Své vyhodnocení převedeme do nějakého způsobu, s nímž se s událostí vyrovnáváme. Mohutnost naší reakce je přímo úměrná hodnocení cíle, o který nám jde, i jistotě, s níž událost dosažení cíle usnadňuje nebo ohrožuje. Tato odpověď je buď kognitivní ( poznávací), nebo emotivní ( obvykle jedna část převažuje).
Jak se emoce projevují?
- v mimice obličeje, pohyb očí, výraz tváře ( smích, pláč, údiv)
- v držení těla, řeč celého těla ( agresivita)
- v zabarvení hlasu ( při telefonování)
- ve změnách činnosti vnitřních orgánů ( bušení srdce, zrychlené dýchání)
- ve změnách objemu částí těla ( prsty, nohy, penis)
EMPATIE = schopnost vcítit se do situace, prožívání druhých; důl. jejího rozvoje od dětství
CITY JSOU VE SKRZE OSOBNÍ, SUBJEKTIVNÍ = lidé si často špatně vysvětlují cit druhého, soudí podle sebe, každý ale prožívá a reaguje na jiné věci jinak, každý má jinou reakci
Žádné komentáře:
Okomentovat