16.4 Tři hlavní skupiny firem, jejich výhody a nevýhody

● Podnikání se odehrává v podobě firem, kterých je řada typu:
1. Firmy jednoho vlastníka = ŽIVNOSTI
- Jsou vlastněny 1 majitelem, jedná se o živnosti – řídí se proto živnostenským zákonem (455/91 Sb.)
- Je to malá firma, to, co ho živí. Jsou početné, ale na celkovém HDP se podílejí minimálně.
- Klady: Celý zisk, výnos si nechává pro sebe. Někdo je rád pánem vlastního času. Jednoduché zakládání – ohlásíme na živnostenském úřadě, že chceme podnikat a jestliže splníme podmínky, můžeme začít: alespoň 18 let, bezúhonnost + výpis z trestního rejstříku, způsobilý k právním úkon, (můžeme zakládat, rušit a měnit právní vztahy). Taktéž rušení je lehké – ohlásíme, že končíme a zapíše se to, nebo se firma pozastaví na nějakou dobu (rozmyslíme si to).
Zápory: Za závazky (veškeré pohledávky, závazky) firmy ručí majitel celým svým majetkem, a to i osobním – jestliže firma zkrachuje, přijde o celý svůj majetek. Výnos není moc velký. Jsou to firmy, které často krachují, i když do toho jdou s nadějí. Těžko získávají kapitál, půjčka u banky není jednoduchá (protože nemají čím ručit, mají malý majetek).

- Tyto živnosti se dělí na:
a) ohlašovací – zajdeme na živnostenský řad a ohlásíme to. Ty se dále dělí na:
I. volná – není k tomu nic zapotřebí, žádné speciální vzdělání. Př. ubytování
II. řemeslná – musíme doložit výuční list nebo mít praxi. Př. instalatér
III. vázané – musíme znít pravidla a předpisy. Př. podnikání s chemickými látkami
b) koncesované – listinu nedostaneme hned, ale až po několika dnech, když si nás defakto prozkoumají. Jsou zde přísnější pravidla, protože bychom mohli způsobit podnikáním nějakou pohromu.

2. Partnerská společnost
- Jelikož je těžké sehnat dodatečný kapitál, firmy se spojují.
- Je to teda společnost, která patří nejméně 2 podnikatelům, majetek sloučí a spojí dohromady.
a) veřejné společnosti
- Ručí za závazky firmy celým svým majetkem. Mohou přijmout dalšího majitele, aby získali dodatečný kapitál. Poměrně rizikové.
b) komanditní společnosti

Jsou zde 2 typy vlastníků, kteří mají jiný stupeň rizika.
1. komplementáři – za závazky firmy ručí celým svým majetkem, ve firmě však mají větší správu, rozhodují
2. komandisté – za závazky firmy ručí do výše vkladu, nesou menší riziko
c) s.r.o. společnosti
- Mají nejmenší riziko, vlastníci ručí za závazky do výše vkladu, která je minimálně 20 000 Kč.
- Minimální majetek firmy je nejméně 200 000 Kč, maximální počet spolumajitelů je 50.
- Klady: Snadno získá dodatečný kapitál, nemusí spoléhat na banku.
- Zápory: Poměrně složité zakládání a rušení firmy – problém nastane tehdy, když 1 společník přestane podnikat nebo zemře – musí se přesně spočítat podíl na 1 člověka a to je pak těžké.


3. Akciová společnost
- Může existovat bez ohledu na to, kdo ji vlastní.
- Jestliže chce někdo přestat, prodá akcie a ty si koupí někdo jiný.
- je potřeba majetku alespoň 1 milion. Těchto firem je málo. Podíl na HDP je však až 80%.
- Klady: lehký dodatečný kapitál z akcií.
- Zápory: Oproti s.r.o. podléhá výnos vysokému nebo dvojímu zdanění: daň z korporace, daň z dividenty. Složité jednání akcionářů – valné hromady, 1 zakládá – zakladatelská listina, 2 a více zakládají – zakladatelská smlouva.

4. Družstva
- Ustavující schůze družstva nutná pro založení, společenství neuzavřeného počtu osob, nejméně 5 členů, vklad 50 000, odpovídá celým majetkem, členové za závazky družstva neručí.

● Existují malé obchody vlastněné jedním majitelem nebo rozsáhlé sítě obchodů patřící jedné velké firmě
a) malá firma – př. malíř pokojů. Neoplatí se, aby si štětky vyráběl sám, má méně zakázek, menší účetnictví, které si dokáže vést sám. Nepotřebuje manažera.
b) velká firma – rozsáhlá organizační struktura. Vztahy podřízenosti a nadřízenosti.

● Činnosti lidí v ekonomice jsou koordinovány:
a) prostřednictvím trhu, mezi tržními subjekty;
b) prostřednictvím řízení, uvnitř podniku.
Obě formy koordinace jsou náročné na čas a zdroje. Náklady na získávání informací z trhu a na uskutečnění tržních transakcí představuje práce obchodních pracovníků v zásobování a odbytu, práce účetních, náklady na použitou techniku, náklady na bankovní operace atd. Závisí na charakteru produkce (dodavatelů, odběratelů, způsobu prodeje, placení aj.). Náklady na řízení vznikají zapojením vysoce kvalifikované a náročné manažerské práce, administrativní práce a techniky použité k řízení. Podnikatelé v různých oblastech podnikání zvažují, zda je výhodnější složité řízení velké firmy nebo tržní koordinace většího počtu malých firem. Často vychází výhodnost vyrovnaná a pak v jednom oboru mohou vedle sebe existovat firmy velké i malé.

● Podnikání jako činnost spočívá v nalezení nápadu a v jeho uskutečnění založením firmy, nalezení vhodné technologie, pořízení výrobních zdrojů, získání zákazníků (trhu). Podnikatel může ve firmě sám pracovat a vložit do ní kapitál anebo podnikatelské schopnosti. Za toto vynaložení je podnikatel odměněn čistým ekonomickým ziskem, který mu náleží. Tento zisk je silným stimulem k podnikání, je však také velmi nejistý. Podnikatel riskuje, nejen že nic nezíská, ale že přijde i o svůj vklad, protože jeho zisk je rozdíl, který zůstane až po vypořádání všech závazků vůči vlastníkům výrobních zdrojů.

● Názory na původ čistého zisku se mění:
a) zvýšená cena – podnikatelé se snaží své výrobky a služby prodat za vyšší cen než do nich vložili. Toho si všímají ostatní a vzniká tak konkurence. Ceny musejí pak snížit. Takže čistý zisk je téměř nulový.
b) odměna za riziko
c) inovace – mohou zavádět nové technologie, dokonalejší organizace trhu

● Podnikatel = inovátor.