3.2 Jak paměť souvisí s učením? Jak racionálně studovat? Učení jako celoživoní proces

Jak paměť souvisí s učením?
Paměť samozřejmě s učením úzce souvisí. Bez dlouhodobé paměti bychom nebyli schopni provádět dříve nabyté dovednosti např. jízdu na kole, jíst příborem. Museli bychom se vše učit pořád dokola od začátku a nemohli bychom se tím pádem zlepšovat a vyvíjet. Spánkový lalok v mozku uchovává naučená fakta a poznatky. Bez jejich uchování bychom vše, co jsme se naučili brzy zapomněli. S přibývajícím věkem mají lidé problém učit se zpaměti, můžeme to přičíst snížené pružnosti mozku. Těžší je také osvojovat si nové dovednosti. Ovšem životní zkušenosti a běžně vykonávané úkoly si pamatujeme v každém věku. Paměť lze udržet používáním. Musíme si opakovat, učit se nové věci, získávat nové poznatky, být duševně aktivní. Mladí lidé mají tvárnou paměť, snáze se učí než starší a lépe si pamatují zcela nové věci.

Jak nejlépe racionálně studovat?
EFEKTIVITA UČENÍ
=závisí především na vnějších podmínkách učení, momentálním psychickém stavu jedince, na charakteru a metodě učení, která je zvolena, nejlépe se učíme, když se učíme po svém
-zvýšenou pozornost je důležité věnovat střední části učiva
-je vhodné se učit hned po seznámení s novou látkou
-využívat aktivní hlasité opakování

1. Vždy se snažíme dobře pochopit to, čemu se učíme.
2. Snažíme se vybrat nejdůležitější poznatky, vhodně je uspořádat a přehledně zapsat
3. Srovnáváme obecné poznatky s konkrétními příklady, nový poznatek srovnáváme s tím, co už známe.
4. Pokud je to možné, nakreslíme náčrt, schéma.
5. Pokud není něco jasné, požádáme o vysvětlení.
6. Učivo zvlášť důležité a obtížné opakujeme vícekrát, ale v kratších časových úsecích a rozložíme ho do několika dnů.
7. K učení využíváme delší časové bloky i kratší časové úseky.
8. S přípravou nečekáme na poslední den před další hodinou vyučovacího předmětu, ale aspoň krátce si probereme učivo hned po výkladu.
9. Individuální studium kombinujeme se společnou činností.
10. Snažíme se dodržet pravidelný režim a dostatečný spánek.
11. Každý den v týdnu začínáme domácí přípravu pokud možno v určitou hodinu.
12. Při domácí přípravě střídáme předměty a činnosti různého druhu.
13. Ujasníme si cíle.
14. Zajistíme si vyhovující prostředí.
15. Snažíme se o věcný, klidný postoj k problémům.
16. Při učení si nepouštíme hlučnou „ zvukovou kulisu“.
17. Můžeme vyzkoušet učit se při sportu, např. opakovat cizí jazyk, pravidelný pohyb totiž působí na tvořivost a paměť.
18. Měli bychom být dostatečně odpočatí, klidní, k uvolňění napětí můžeme vyzkoušet aromaterapii, dobré je žvýkat žvýkačku nebo sníst kousek čokolády

Učení jako celoživotní proces
- Učení je aktivní a tvořivý proces, který rozšiřuje vrozené možnosti jedince.
Učení se neodehrává pouze ve škole, ale v průběhu celého života, ať už cíleně nebo neúmyslně. Učení je tendence ke změně chování na základě osvojení si
(osobní) zkušenosti.
- Učení je získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Plní funkci přizpůsobování se organismu prostředí a ke změnám tohoto prostředí. Člověk si však z prostředí vybírá – jedny vlivy přijímá, jiným odporuje. Životní úloha lidského učení je v aktivním vyrovnání se s životním prostředím. Přírodním i společenským.

Učení je:
- záměrné (studium)
- bezděčné (při hře, práci)

Z užšího hlediska jde o proces záměrného, cílevědomého osvojování vědomostí, dovedností a návyků.

a) Vědomosti- osvojené poznatky informace včetně vzájemných vztahů (pojmy, pravidla, zákony, atp.)
b) Dovednosti- učením získaná dispozice pro vykonávání určité činnosti, pro užití vědomostí, pro řešení problémů (řízení auta, hra na hudební nástroj, atp.)
c) Návyky- jsou získané dispozice, podněcující k vybavení určitých pohybů nebo úkonů v určité situaci (rozhlédnutí se na přechodu, zdravení, atp.)

Druhy učení:
1. podmiňováním (I.P. Pavlov)- jde o schopnost učit se reagovat na původně neutrální podněty: emocionálně nebo vegetativně (fyziologicky)
2. pokusem a omylem
3. senzomotorické (hra na hudební nástroj)
4. verbální- komunikace, začleňování do mezilidských vztahů, myšlení
rozlišujeme: 1. omezený jazykový kód ( zákazy, příkazy).
2. rozvinutý jazykový kód ( bohatý řečový projev)
1. pojmové: umožňuje myšlenkově uchopit určitou třídu jevů, učí rozumět pojmům, správně je užívat, spojovat do souvislostí, učí přemýšlet ve vztazích
2. vhledem a řešením problémů: umět postřehnout zákonitosti, vnímat všechny složky problémové situace najednou, nápaditost, vhled, porozumění, promýšlení strategií.

Jednotlivé kroky:
- vědomí otázky, na kterou je třeba odpovědět
- uvědomění si překážek
- promýšlet orientační body řešení ( z čeho vycházím, co je třeba brát v úvahu)
- vytyčovat možnosti řešení
- prověřovat tyto možnosti
- formulovat závěry
1. nápodobou: tj. imitací, jedinec nejprve pozoruje, pak napodobuje (model, vzor)
- hry na sociální role (uplatňuje se tzv. identifikace)
- regresivní nápodoba
- kompenzační nápodoba
2. v životních souvislostech: tzv. sociální učení. Souvisí s včleňováním člověka do společnosti (tzv. socializace)