16.2 Vysvětli pojmy: statek, užitečnost a vzácnost, hranice produkčních možností, náklady obětované příležitosti, dělba práce

a) statek – předmět, který slouží k uspokojování lidských potřeb. Je to užitečný předmět; užitečnost - vhodnost předmětu k nějaké chtěné, záměrné lidské činnosti
- předmět:
a) neužitečný
b) statek (užitečný), ten je:
1. a) hmotný
b) nebo nehmotný (duchovní produkty) – symfonie, román
2. a) volný - množství převyšuje množství potřeb, je jich více než potřeb, př. mořská voda pro lidi, kteří žijí na pobřeží
b) vzácný – vyskytují se v menším množství, než by potřebovali lidé, je jich méně než potřeb.
Vzácný se pak dělí na:
I. přírodní předměty – je jich málo, př. sníh vzácný na poušti
II. výrobky -vždy vzácné, potřebujeme k tomu pracovní sílu, energii, vzácné zdroje...)

b) služby - užitečné lidské činnosti, které provádějí jedni lidi pro druhé, jsou vzácné, mají podobné vlastnosti jako statky

c) vzácnostní definice (teorie) ekonomie: Ekonomie je věda o tom, jak se lidé rozhodují v podmínkách vzácnosti a jaké činnosti vykonávají k jejímu snížení a omezení.

d) vzácnost – relativní pojem v prostoru a čase (spolu s volností), lidé ji mohou snižovat, vzácné můžou být potraviny v zemi zmítané válkou, ne třeba u nás; vzácný je mobil, televize před x lety, dnes ne... vzácné statky – viz. výše

d) hranice produkčních možností: Každá společnost má omezené množství zdrojů k výrobě statků a služeb, které potřebuje, potřeb je vždy více. HPM vyznačuje maximální výrobu, více vyprodukovat nelze. Je to taková kombinace, při které jsou všechny zdroje plně využity. Jde o efektivní výrobu – nemůžeme zvýšit produkci jednoho, aniž bych zároveň snížila produkci druhého výrobku. Maximální možná výroba; ale není neměnná – můžu získat dodatečné zdroje, lepší technologii => hospodářský růst (lze i opačně – hospodářský pokles)

e) množina produkčních možností: obsahuje všechny kombinace, které se z daných zdrojů a při daných technologiích dají vyrobit

f) náklady obětované příležitosti: cena statku či služby vyjádřená jako obětovaná příležitost získat z daných zdrojů ten nejlepší z jiných možných užitků



● Dělba práce: specializace účastníků výroby na jednotlivé pracovní činnosti nebo pracovní operace. Dělba práce může ovlivnit efektivnost výroby.
● Dělba práce v oblasti pracovních činností = každý dělá jen jednu věc: Nejstarší forma – přirozená dělba práce – rozdělení mezi muže a ženy, smyslem bylo ušetřit práci ženám i mužům (žena sbírala kořínky, vařila, muž lovil zvěř). Na společném principu později vznikla společenská dělba práce: zpočátku byli všichni zemědělci, pak se od nich oddělili pastevci řemeslníci, poté se začala řemesla specializovat, nakonec se oddělil obchod a služby.
● Dělba práce v oblasti pracovních operací: historicky mladší, pokračování DP v oblasti pracovních činností. Vzniká se vznikem manufaktur – činnost se rozděluje na jednotlivé pracovní operace, každou operaci dělá někdo jiný, v moderní výrobě je to pásová výroba. Je to revoluce v produktivitě práce (zvýšení produkce), v efektivnosti výroby (ze stejných zdrojů vyprodukovali více). Ale nevýhoda: stereotyp, vyčerpání, ubíjející charakter pro člověka.
● Mezinárodní dělba práce: Nejen v rámci země se firmy specializují, ale v rámci celého světa se země (státy) specializují podle přírodních či klimatických podmínek. To přináší zisk jak vyspělým tak zaostalým zemím, je to dobré pro ekonomiku jako celek, užitečnost. obrovský zisk a efekt pro světovou ekonomiku jako celek, užitečnost. To, že dělba práce zvyšuje produktivitu a efektivitu popsal ve své knize „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ z roku 1776 ADAM SMITH: Podle něj patří k nejbohatším zemím, ty, které mají dobrou dělbu práce a jsou průmyslové (dělba práce se dá nejlépe uplatnit v průmyslu, v zemědělství to nejde, protože jednotlivé fáze na sebe navazují). Dělba také ušetří čas.
● Absolutní výhoda: Lidé se na jednotlivé činnosti (výrobky) specializují, protože v nich mají absolutní výhodu, která spočívá ve vyšší produktivitě práce, než mají ostatní výrobci, vybírají si činnosti, ve kterých jsou výkonnější, nejlepší. Má-li každý účastník DP svou absolutní výhodu v určitém druhu výrobku, pak specializací na tyto výrobky dosáhne DP nejvyšší možné efektivnosti.
● Komparativní výhoda: Při zapojování do DP porovnáváme u jednotlivých účastníků náklady obětované příležitosti, ten, kdo má náklady příležitostí menší, má proti ostatním komparativní výhodu. Spočívá v nižších nákladech obětované příležitosti, vycházíme z ní. I méně produktivní výrobce se do DP může zapojit, tím přispět do celkové efektivnosti výroby. Budou pracovat stejně, ale udělají toho více nebo to zvládnout za kratší dobu. Na tomto principu je založen mezinárodní obchod (zapojení i méně rozvinutých zemí).
● Mezinárodní specializace podle komparativních výhod zvyšuje světovou produkci, zvyšuje hranici produkčních možností světové ekonomiky. Svoboda mezinárodního obchodu zvyšuje možnosti pro mezinárodní specializaci a přináší prospěch všem zapojeným zemím. Umožňuje zvětšovat množství zboží, která jsou v jednotlivých zemích spotřebovávána. Domácnosti mohou spotřebovávat i zboží, které se v jejich zemi nevyrábí nebo se vyrábí nákladněji, než za kolik ho lze dovézt. Ze zákona komparativních výhod plyne, že každá země může vyvézt vždy nějaké zboží, kterým „zaplatí“ za nejvíce žádaný dovoz → celkový efekt, výroba... Domácnosti mohou spotřebovávat více zboží bez ohledu na to, zda obchodní partneři jejich země jsou vyspělejší či zaostalejší (protože jestli t země v tom má komparativní výhodu, se to vyplatí od ní koupit).

● DAVID RICARDO – představitel klasické anglické ekonomie, vylepšil teorii Smithe, dle něj je pro obchod důležitější komparativní výhoda.