● Náklady firmy na pořízení výrobních faktorů mají koneckonců povahu nákladů obětované příležitosti.
Teorie rozlišuje náklady firmy na emplicitní a implicitní:
a) náklady emplicitní – Náklady placené někomu, kdo není vlastníkem firmy: dodavatelům (za materiál, dopravu), pracovníkům (mzda za práci), najatým manažerům a obchodním pracovníkům (plat za služby), bance (úroky za vypůjčený kapitál), pojištění, platby za právní služby a další… . Jsou vedeny v účetnictví, dají se zjistit pomocí výpisu z účtu.
b) náklady implicitní – Jsou náklady na zdroje, které firma sama vlastní a používá v podnikání. Je to tom, o co přicházíme, protože zdroj používáme ve vlastním podnikání, nemusí forma sama sobě za jejich použití platit.Př. použití budovy, kterou firma sama vlastní (nemusí za ní platit nájemné = tedy je to ušlé nájemné nebo ušlá mzda, kterou neplatí sám sobě). Implicitní náklady nejdou zjistit, můžeme je spočítat pouze odhadem. Zjišťujeme je, abychom určili, jak úspěšné je naše podnikání.
● Existují 2 druhy zisku:
a) účetní zisk – Od celkových příjmů odečteme emplicitní náklady. Neříká, jak je podnikání úspěšné.
b) čistý zisk – Od účetního zisku odečteme implicitní náklady, čili od celkových příjmů odečteme nejen emplicitní, ale také implicitní náklady.
● Jedním z implicitních nákladů je i normativní výnos z kapitálu, který vložil do firmy sám vlastník – je to výnos, který by získal z tohoto kapitálu, kdyby jej použil k relativně málo riskantnímu investoval na finančním trhu – do cenných papírů nebo na vklad do banky, pro tento implicitní náklad se též používá termín „normativní zisk“
Žádné komentáře:
Okomentovat