11.5 Ústava České repubilky, politický systém České republiky. Historický vývoj Ústavy ČR od roku 1918

Český ústavní vývoj
- Souvisí se státními útvary, které se nacházely na území ČR
1) 1848 – 1918 " v rámci Habsburské monarchie
2) 1918 – 1992 " v rámci ČSR
3) 1993 " 1/1993 Sb.
1. ústava - Ústavní listina Československé republiky
- Č. 121/1920 Sb., 29. 2. 1920
- Svobodná demokratický stát
- Území bylo nedílné, jednotný celek, autonomie byla uznána Podkarpatské Rusi (měla guvernéra, vlastní sněm)
- a) Moc zákonodárná, tvořilo ji národní shromáždění, voleno na základě poměrného volebního systému
A) Poslanecká sněmovna – 300 členů, voleni na 6 let, volit od 21 let, zvoleni od 30 let
B) Senát – 150 členů, voleni na 8 let, volit od 26 let, zvoleni od 45 let
- b) Moc výkonná: Prezident, vláda, prezident volen od 45 let, volební období 7 let
- Zrušila rodové výsady (př. šlechtici), nastolena rovnoprávnost žen, vzorem byla ústava Francouzské republiky
- Mezi lety 1938 - 1945" byla svoboda omezena nacisty, právní kontinuita zachována, státní představitele považování za legitimní představitelé
2. ústava - Ústava ČSR – „Ústava 9. května“
- Č. 52/1948 Sb., 9. 5. 1948
- ČSR definována jako lidově demokratická republika, hospodářská soustava byla založena na znárodnění (průmysl, nerostné bohatství, peněžnictví, …)
- Stát řízen jednotným hospodářským plánem, národní shromáždění jednokomorové, zrušen senát
- Moc na Slovensku vykonávala národní rada, sbor pověřenců

3. ústava - Ústava Československé socialistické republiky
- Č. 100/1960 Sb., 11. 6. 1960
- Socialistický stát založený na svazu dělníků, rolníků na inteligence, v čele byla dělnická třída
- Podle čl. 4 komunistická strana se ustanovila jako vedoucí síla ve státě, nedocházelo ke svobodné soutěži politických stran
- Plánovitě řízeno národní hospodářství
- Ve státě 2 typy vlastnictví:
a) Státní - národní majetek
b) Družstevní – majetek lidových družstev
- Doplňuje se ústavním zákonem č. 143/1968 Sb. 27. října - Ústavní zákon o Československé federaci" vznikla federativní republika, po roce 1989 se zhroutil komunistický režim, zrušen článek 4

4 . ústava
- Č. 1/1993 Sb., Platnost nabyla 16. 12. 1992, Účinnost 1. 1. 1993
- Je k ní připojena Listina základních lidských práv a svobod č. 2/1993 Sb.
- Další ústavní zákony:
a) 347/1997 Sb. Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (kraje – 14)
b) 300/2000 Sb. Ústavní zákon o souvislosti se členstvím ČR v NATO
c) 395/2001 Sb. Ústavní zákon v souvislosti se členstvím ČR v EU
d) 448/2001 Sb. Ústavní zákon co se týká cílů a činností centrální banky
- Obsahuje:
1) Preambule – úvodní prohlášení, vznešená tvorba, obecná charakteristika, charakter státu a občanů, tradice
2) Vedle preambule obsahuje 113 článků rozdělených do osmi částí nazvaných hlavy : :
I. Základní ustanovení
II. Moc zákonodárná
III. Moc výkonná (prezident republiky a vláda)
IV. Moc soudní
V. Nejvyšší kontrolní úřad
VI. Česká národní banka
VII. Územní samospráva
VIII. Přechodná a závěrečná ustanovení

Ústavní právo a ústava České republiky
- hlavní prameny ústavního práva ČR jsou:
1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 1993
2. Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., která je podle článku č. 3 ústavy součástí ústavního pořádku ČR
- Preambule
- úvodní prohlášení, charakter státu a občanů, tradice, obecná charakteristika, vznešená forma
- v preambuli je vyjádřena věrnost občanů tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé a jejich odhodlání:
- budovat, chránit a rozvíjet ČR v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií
- společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství
- řídit se všemi osvědčenými principy právního státu

HLAVA I. – Základní ustanovení
- ústava v základních ustanoveních charakterizuje ČR jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, v němž lid vykonává veškerou státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní

Čl. 1
- Svrchovaný – může vydávat zákony a uzavírat mezinárodní smlouvy
- vnitřní " nezávislý na jiné státní moci
- vnější " nezávislý na jiném státu
- Jednotný – území tvoří jeden celek, není děleno na jiné státy, je to stát unitární
- Demokratický – vláda lidu, je zde politická rovnost, dělba státní moci, decentralizovaná státní správa
- Právní – Založen na právě, vztah mezi občany a státem je vymezen právem

Čl. 2 Lid vykonává právní moc přímo, př. referendum" v ČR proběhlo zatím 1x, při vstupu do EU

Čl. 14
- Malý státní znak" červený štít, bílý dvouocasý lev se zlatou korunkou a zbrojí (drápy), je
v pozici ve skoku – symbol síly a odvahy
- Velký státní znak" černá orlice – Slezsko
" šachovaná orlice – Morava
" slouží k reprezentaci, označování budov státních úřadů a organizací

- politický systém je založen na svobodném vzniku a volné soutěži politických stran, které respektují zákl. demokratické principy a odmítají násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů
- pol. rozhodnutí vycházejí z vůle většiny, rozhodování většiny dbá ochrany menšin
- každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen k tomu, co zákon neukládá
- nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství
- stát se mimo jiné zavazuje dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství
Hlava II. - Moc zákonodárná



- poslancům a senátorům ústava zaručuje tzv. imunitu, ze které mimo jiné vyplývá, že je nelze trestně stíhat bez souhlasu příslušné komory Parlamentu
- posláním Parlamentu je především legislativní činnost, projednávání a přijímaní zákonů, návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího samosprávného celku, návrhy se podávají PS, vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů
- úkolem Parlamentu je kromě tvorby zákonů také kontrola moci vládní a výkonné
- schůze komor parlamentu jsou veřejné, člen vlády je povinen na žádost PS dostavit se osobně na její schůzi
- komory Parlamentu jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů

- k přijetí usnesení je nutný souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů
- k přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy (k tzv. ratifikaci) se vyžaduje souhlas třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů
- PS postoupí schválený návrh zákona Senátu, který jej buď schválí nebo zamítne nebo vrátí PS s pozměňovacími návrhy nebo vyjádří vůli nezabývat se jím, jestliže se senát nevyjádří do třiceti dnů od postoupení návrhu, považuje se zákon za přijatý
- o návrhu zákona zamítnutém Senátem hlasuje PS znovu a návrh je přijat, jestliže jej schválí nadpoloviční většina všech poslanců
- prezident republiky je oprávněn vrátit přijatý zákon, s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do 15 dnů ode dne, kdy mu byl postoupen
- o vrácení zákonu PS hlasuje znovu a jestliže jej schválí nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon je přijat
- přijaté zákony podepisuje předseda PS, prezident republiky a předseda vlády
- k platnosti přijatého zákona je nutné jeho vyhlášení, t.j. uveřejnění ve Sbírce zákonů České republiky
- poslanci jsou oprávněni interpelovat vládu nebo její členy, ve věcech jejich působnosti. To znamená klást otázky, na které musí členové vlády odpovědět do třiceti dnů od podání interpelace

HLAVA III. – Moc výkonná
- Nejvyšší orgány výkonné moci jsou prezident a vláda
PREZIDENT REPUBLIKY
- Je hlavou státu
- Z výkonu své funkce není odpovědný žádnému státnímu orgánu
- Navrhuje ho nejméně 10 poslanců nebo 10 senátorů (Čl. 58)
- Volí ho Parlament na společné schůzi obou komor. (Čl. 54)
- Volební období prezidenta je 5 let (Čl. 55)
- Může to být občan, který je volitelný do Senátu. Je tedy starší 40 let. (Čl. 57)
- 1 soba může být za sebou zvolena prezidentem 2x (Čl. 57)
- Zvolen je kandidát, který na společné schůzi obou komor Parlamentu získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů.
- Prezident předává demisi do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.
- Imunita ještě větší než u poslanců a senátorů. Nelze ho zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. Prezident republiky může být stíhán pro velezradu (nejednal by proti demokratickému řádu státu nebo územním svrchovanosti), a to před ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno. (Čl. 65)
- 21 pravomocí prezidenta, které uvádí ústava v článcích č. 62 č. 63:
- jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi
- svolává zasedání poslanecké sněmovny a rozpouští PS
- jmenuje soudce, předsedu a místopředsedy Ústavního soudu
- jmenuje předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu
- odpouští a zmírňuje tresty
- jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu
- jmenuje členy bankovní rady České národní banky
- tyto pravomoci přebírá ve zvláštním případech (článek 66) předseda poslanecké sněmovny

- zastupuje stát navenek a sjednává mezinárodní smlouvy
- je vrchní velitel ozbrojených sil, jmenuje a povyšuje generály
- přijímá vedoucí zastupitelských misí, povyšuje a odvolání vedoucí Z.M.
- vyhlašuje volby do PS a Senátu
- propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán
- jmenuje soudce
- uděluje amnestie
- přísluší mu vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon
- tyto pravomoci přebírá ve zvláštním případech (článek 66) předseda vlády

- Milost – uděluje se jednotlivě, většinou z humanitárních důvodů (péče o rodinu, starost o nezletilé, zdravotní důvody, …)
- Amnestie – kolektivní zmírnění trestů (tresty z milosti), vyhlašuje se jen při významných událostech (př. když se prezident dostane do funkce), vyhlašuje se ve sbírce zákona, podpis předsedy vlády
Prezidentské volby v ČR
I. kolo

VLÁDA
- Vláda je vrcholný kolektivní orgán státní moci a správy, který má výkonnou pravomoc, při které řídí a kontroluje státní administrativní aparát.
- Složení:
a) Předseda vlády – ve zvláštních případech přebírá pravomoci prezidenta, organizuje a řídí chod vlády, zastupuje vládu
b) Místopředsedové – zastupují předsedu
c) Ministři – stojí v čele ministerstev (" ty vznikají na základě zákona)
" Počet členů vlády není přesně stanoven, je jich tolik „aby to fungovalo“
" Člen vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“
- Člen vlády nesmí vykonávat činnost neslučitelnou s výkonem jeho vládní funkce, např. podnikat.


- Ve vládě je dělba práce taková, že ministři řídí jednotlivá odvětví národního hospodářství a státní správy, tzv. rezorty. Podle svých rezortů se nazývají: např. ministr financí, zemědělství,... Ve svém rezortu ministr rozhoduje a nese odpovědnost sám. Rezortní ministři jsou v čele vrcholných úřadů svých rezortů, ministerstev.
- Vláda podává návrh o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu
- Je odpovědná Poslanecké sněmovně, která může projevit nespokojenost s její činností vyslovením nedůvěry vládě. V takovém případě vláda musí podat demisi (odstoupit).
- Vláda rozhoduje o přijetí usnesení ve sboru a k přijetí usnesení je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejich členů
- K provedení zákona je vláda oprávněna vydávat vládní nařízení" zákon provádějící" tím se konkretizuje schválené zákony, ty podepisuje předseda vlády a příslušný člen
- Ustanovení vlády:
1) Předsedu vlády jmenuje prezident a na jeho návrh ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před poslaneckou sněmovnu a požádají jí o vyslovení důvěry. Když nevysloví, proces se opakuje.
2) Když se to nepovede ani napodruhé, je předseda vlády jmenován předsedou Poslanecké sněmovny.
3) Když vládě nebyla vyslovena důvěra, vláda zde funguje, vládne až do doby, než bude jmenována nová vláda. Pokud vládě nebyla vyslovena důvěra, vláda musí podat demisi do rukou prezidenta.
HLAVA IV. – Moc soudní
- Soudní moc vykonávají nezávislé soudy jménem republiky (Čl. 81)
- Uplatňuje se při ochraně práv v občanskoprávním řízení, v trestněprávním řízení a při přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů (správní soudnictví).
- Soudci jsou nezávislí, nestranní, není to prezident ani člen parlamentu, je jmenován prezidentem bez časového omezení, musí mít VŠ právnickou, soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu (Čl. 82 a 93)
- Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti? (Čl. 83)
- Funkce soudce ústavního soudu: 15 soudců na 10 let, jmenuje je prezident(se souhlasem Senátu), občan co je volitelný do Senátu, VŠ právnická, nelze je stíhat bez Senátu, má práva odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislostech s výkonem své funkce, musí mít 10 let praxe (Čl. 84 a 86)
- O čem rozhoduje ústavní soud? Čl. 87
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou - li v rozporu s ústavním pořádkem
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jednotlivých ustanovení, jsou – li v rozporu s ústavním pořádkem
c) o ústavní stížnosti orgánů uzemní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentovi (do ústavně zaručených základních práv a svobod)
(2) o souladu mezinárodní smlouvy čl. 10 a 49
- Soudy slouží k poskytování ochrany právům, rozhodují o vině a trestu (Čl. 90)
- Jaká je soustava soudů v ČR, kde sídlí? Čl. 91 zakládá čtyřstupňovou soustavu soudů:
IV. st. Nejvyšší soud - sídlo - Brno___________
III. st. Nejvyšší správní soud - sídlo - ----____________
II. st. Vrchní osud - sídlo - Praha, Olomouc__
I. st. Krajské a okresní soudy - sídlo - krajské – krajská města, okresní – okresní města

HLAVA V. – Nejvyšší kontrolní úřad
- Je to nezávislý orgán, kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. ( Čl. 97)
- Prezidenta a viceprezidenta jmenuje prezident republiky na návrh poslanecké sněmovny. (Čl. 97)
HLAVA VI. – Česká národní banka
- Ústřední banka státu, pečuje o cenovou stabilitu, do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Vydává bankovky. (Čl. 98)
HLAVA VII. – Územní samospráva
- ČR se člení na Obce (základní), kraje (vyšší). (Čl. 99)
- Statutární města: Č. Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Liberec, Ústí nad Albem, Hradec Králové, Pardubice, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Havířov
- Území statutárních měst se může členit: a) na městské obvody, b) na městské části
- Samosprávné kraje: 14 – Praha, Středočeský, Moravskoslezský, Zlínský, Olomoucký, Jihomoravský, Vysočina, Pardubický, Královehradecký, Jihočeský, Liberecký, Ústecký, Plzeňský, Karlovarský
- Územní samosprávné celky jsou územní společenství občanů, která mají právo na samosprávu (Čl. 100)
- Obec a vyšší územně samosprávný celek je spravován zastupitelstvem. (Čl. 101)
- Územní samosprávné celky jsou veřejnými korporacemi a to znamená, že mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. (Čl. 101)
- Členové zastupitelstev jsou voleni tajným a všeobecným, rovným a přímým volebním právem na 4 roky (Čl. 102)

- Zásada samosprávy znamená, že obce a kraje spravují své záležitosti samostatně. Samosprávné celky vykonávají dvojí působnost: samostatnou (samospráva) a přenesenou (státní správa). V této souvislosti je třeba zmínit zásadu subsidiarity, podle které by stát měl vykonávat jen ty funkce, které nelze přenést na kraj nebo až na obec. Výkonným orgánem obce je rada, která je volena a odvolávána zastupitelstvem. Zastupitelstvo volí do čela rady starostu (ve stat. Městech primátora). V čele kraje stojí hejtman, volí jej krajské zastupitelstvo. Obecní úřad (městský úřad ve městech, magistrát v dále rozčleněných městech) tvoří starosta, zástupce starosty a tajemník.

HLAVA VIII. – Přechodná a závěrečná ustanovení
1. Kdy nabývá tato ústava účinnosti? Čl. 113 - 1. 1. 1993