ELEJSKÁ ŠKOLA = ELEATÉ
-vznikla ve stejné době jako dialektická škola, v JZ Itálii ve městě Elea (Velia)
-je to protiklad Herakleita, střetávání názorů
-eleaté tvrdili, že svět trvá, že není změna ani pohyb
-podle nich je smyslové poznání nedokonalé, proto poznání světa je založeno na logických rozumových konstrukcích
-smyslové poznání vytváří pouze mínění, rozum poznání → preferují rozum, na jejich racionalitu navázal Platón – jestliže věříme smyslům jsme jen v oblasti mínění
-zajímavé je jejich chápání jsoucna
XENOFANÉS
-předchůdce, eleaté vycházeli z jeho učení
-filosof, básník, ve své tvorbě kritizoval řecký polyteismus a antropomorfismus → lidé si představy o bozích vykládají tak, že vypadají jako lidé, rodí se tak, oblékají, mají nešvary (smějí se Héfaistovi, který kulhal a musel je obsluhovat a podváděla ho žena) → toto vyčítal Homérovi, Hésiodovi. Bohové takoví nemůžou být, je to nedůstojné. Etiopané kreslí černé bohy, modroocí Thrákové zase světlé bohy. Tuto kritiku shrnul do závěru → že i koně a voli by kreslili bohy podle své podoby
-zavádí nové pojetí Boha, který bude hoden úcty – ten je všude, vším prostupuje, je jenom jeden, má jinou podobu než člověk (fyzickou i psychickou), je největší, celý vidí a slyší, je na jednom místě a je nehnutý, ale je aktivní svou duchovností (vnímá a myslí), vládne všemu, vše uspořádává, je t podstatě arché = vnáší řád. Toto je podobné jako v indických Upanišadách (JÁ, buď oko, ucho,…)
-tato představa jednoho boha ovlivnila eleaty a měla i politický úkol → v té době bylo Řecko již ohrožováno Persií a právě 1 bůh by mohl Řeky sjednotit
MELLISOS
-další představitel
PARMENIDÉS
-první, kdo se zabýval otázkou bytí, hledá co to bytí je
-je ovlivněn Xenofanovou představou 1 Boha → podle Parmenida je bytí jen jedno
-jeho úvaha: „Jsoucí jest, nejsoucí není“ → bytí jest, nebytí není. Vše co je, je jedině jsoucí. Nejsoucí nemůže být, protože myslíme-li nejsoucí, je to cosi jsoucího (jež je pouze pojmenováno nejsoucím). Je-li ale jen jsoucí musí být samo sebou vyplněné → jde o homogenní chápání jsoucna → nemůže tedy být prázdný prostor, jsoucna k sobě přimykají tak těsně, že pohyb nemůže být, nemá se kde přemístit → je to jen smyslový klam → protože to, co se zdá prázdné od jsoucího, je plné jsoucího
-přestože pohyb viděli, nepřipouštěli si ho, protože pouze rozum umožňuje skutečné poznání; rozumové poznání je cesta pravdy; rozumem odkrýváme to, co je smyslům skryto
-eleaté proti filosofii dění dali filosofii bytí (je to tedy polemika s Herakleitem):
-Herakleitos: Na základě smyslů došel k tomu, že se všechno mění (den přechází v noc), jsoucna jsou samostatná, ale zároveň jsou protikladem
-Parmenidés: Je to nesmysl, protože 1 věc zároveň je nebo není a to nejde, rptože nebytí není, věc nemůže zároveň být i nebýt
-Herakleitos: Svět se mění.
-Parmenidés: Svět trvá, je, nemění se
-vlastnosti bytí podle Parmenida:
1) Bytí je myšlenka, protože myslet a být je totéž. Myšlenkou pronikáme k samotnému bytí.
2) Bytí je jen jedno.
3) Bytí nemůže být na jednom místě více a na druhém méně.
4) Bytí nemá vzniku ani zániku (muselo by vzniknout z ničeho), je věčné, stálé a neměnné.
5) Je soustavné, nepřetržité.
6) Je celistvé, neporušené, nedělitelné.
ZENÓN Z ELEJE
-žák Parmenida
-myšlenky Parmenida dokazuje v tzv. aporiích (APORIE)= logické paradoxy, které dovádějí rozum do neřešitelných situací, do slepé uličky
-neobhajoval jeho teze, ale vyvracel spíše tvrzení kritiků
-zakladatel umění vézt dialog – umí klást otázky, ale také argumenty (podle Aristotela)
-zdůrazňuje úlohu rozumu
-za pravdu nejdříve přijal opak toho, co chtěl dokázat
-ostrá hranice mezi smyslovým a rozumovým poznáním → smyslové poznání má své určité hranice:
-Zenón: „Způsobí zvuk, když spadne 1 zrno“
-Protagoras: „Ne“
-Zenón: „Co když upadne měřice prosa“
-Protagoras: „Ano, to už zvuk způsobí“
-Zenón: „Jestliže je tedy poměr mezi zrny, pak musí být poměr i mezi zvuky“ → Zvuk vznikne, ale pomocí smyslů ho nezachytíme, smysly mají hranice
-napsal na 40 aporií, čili důkazů neexistence pohybu
1. DICHOTOMIE = PŮLENÍ
- „Pohybující se nepohybuje ani na tom místě, kde jest, ani na tom, kde nění… Není pohybu, jež to, co se pohybuje, musí dojít dříve do poloviny cesty, než dojde k cíli… Nelze projít nekonečným počtem míst nebo se dotknout nekonečného počtu míst v nekonečném čase“
→ Z místa A nemůžeme dojít do místa B, protože bychom museli nejdříve překonat poloviční vzdálenost AB, a tu abychom překonali, museli bychom překonat poloviční vzdálenost poloviční vzdálenosti,… toto dělení bude probíhat do nekonečna = nic se tedy nemůže pohybovat
2. ACHILES A ŽELVA
- „Nejpomalejší tvor nemůže být v běhu nikdy dostižen nejrychlejším neboť pronásledující musí dříve dojít tam, odkud vyběhl prchající, takže pomalejší je nutně vždy o něco napřed.“
→ Achiles želvu nedožene, protože když dojde do místa A, z něhož želva vyběhla, ona už bude zase o kousek dál, vždycky bude mít kousek náskok, tento náskok se bude zmenšovat až do nekonečna, ale vždy tam bude
3. LETÍCÍ ŠÍP
- „Pohybující se šíp stojí … neboť je-li vše vždy v klidu nebo v pohybu, cokoli je v v stejném prostoru, a je-li konečně to, co se pohybuje, v jednom okamžiku (vždy v stejném prostoru), pak je letící šíp nepohnutý.“
→ šíp zaujímá určité místo v prostoru, prostor můžeme rozdělit na části, které odpovídají dělíce šípu → nemožnost, aby se věc v prostoru pohybovala, když zaujímá plné místo → čili nemůže se pohybovat
→ šíp se dá rozdělit na nekonečné množství bodů, které se nehybou
→ letí tak pomalu, že to nemůžeme vidět
→ zdůrazňuje diskontinuitu → rozseká to na momenty
4. STADION
- „Tělesa která se pohybují na závodní dráze v stejném počtu podél stejného počtu se stejnou rychlostí z opačných stran, jedna tělesa z konce závodiště a druhá z prostředka; při tom, jak myslí Zenón, se stává, že se poloviční čas rovná dvojnásobnému“
→ řada těles, která míjí řadu stojících těles a řadu těles v protisměru, urazí ve stejné době dráhu jednoduchou k řadě stojící a dvojnásobnou k řadě se pohybující
→ ukazuje relativnost pohybu
→ dlouhou dobu to nikdo nemohl vyvrátit až Einstein
-ZÁVĚR: aporie píše, aby ukázal na rozpor mezi smyslovým a rozumovým, racionalista. Nešlo o to vyloženě pohyb vyvrátit, ale jak se dá pohyb vyjádřit v logice pojmů. A tím, že trvá, myslí bytí.
PYTHAGOREJSKÁ ŠKOLA
-zakladatel Pythagoras
-traduje se, že kdo chtěl být žákem jeho školy musel splnit podmínku 5 let mlčení. Nebyl to obyčejná škola, z dnešního hlediska spíše náboženská sekta. Žáci museli dodržovat psaná i nepsaná pravidla. Existovalo dvojí učení – 1) určené pro posluchačstvo 2) jen pro nejoddanější žáky. Spolu tvořili společenství, společně se věnovali studiu, četli Homéra, sportovali, udržovali harmonickou osobnost. Ráno se zklidnili a stanovili si, co budou dělat a večer si zrekapitulovali, co udělali. Zamýšleli se nad smyslem, co dělat. Požadavek mlčení → ve stavu mlčení, zklidnění, odstranění všech rušivých elementů a potlačení vazeb na okolí → probudí se tak intuice, která pomáhá proniknout o tajemství, pochopit smysl vesmíru, řádu, mechanismu, který vesmír řídí → snad jakási meditace.
-zásada „Neujídat srdce“ → netrápit srdce a duši starostmi a problémy, snad zakladatelé psychosomatie; nejíst srdce → sídlí tam duše; „Nerozhrabávat oheň dýkou“ → nedráždit (symbol)
PYTHAGORAS ZE SAMU
-530 př.Kr. přichází do jižní Itálie Pythagoras a v Krótu (řecká osada, bohaté středisko, lidé vědce podporovali) zakládá školu
-působí tajemným dojmem → důstojný, oblečen do bílého šatu. Říkal, že jeho duše zde už několikrát byla (reinkarnace, ovlivněn učením tzv. orfiků), šířil tajemno. Na otázku, kdo je odpovídal: „Filosof“ (ani ne Bůh ani člověk). Poprvé použil slovo Filosof = jako milovník moudrosti, usiloval o ní.
-„Život se podobá shromáždění při hrách“ → jedni přijdou aby závodili, druzí za obchodem a třetí (ti nejlepší) jako diváci, tak se v životě lidé rodí - jedni jako lidé otročtí, druzí jako lovci slávy a bohatství, a ti třetí (filosofové) jako lovci pravdy
-poznatky: všestranně nadaný - matematik, fyzik, geometr, rozuměl hudbě, lékařství, astronomie, znal zpracování kovů, razil vlastní mince.
-učení:
- matematika pro něj byla vyjádřením pravidelností → svět je matematicky uspořádán a vše se dá vyjádřit ČÍSLEM → to je věčné, nemění se. Je to dále nedělitelná podstata, všemu dává jasnost, formu, poznatelnost, uspořádání. Je všem na světě společné, nevznikne ani nezanikne, čísla řídí svět, je podstatou = arché. Pomocí čísla můžeme popsat svět.
- filosofie je umění závislé na pozorování, na empirii, čísla nemůžeme vnímat smysly → pokrok k abstraktnímu uvažování
- co které číslo znamená: 1 = bod ●, 2 = přímka (spojení bodů) , 3 = plocha , 4 = spojení bodů v prostoru → součtem je číslo 10 = božské číslo, symbol dokonalosti
- svět se rozpadá na body, přímky, které mají svou výšku, délku a hloubku
- existuje 10 protikladů, které hrají roli vedle čísel (seřazené od základních k matematickým): omezené-neomezené, liché-sudé, jedno-množství, pravé-levé, mužské-ženské, nehybné-pohyblivé, přesné-křivé, světlo-tma, dobré.zlé, čtverec-obdélník → tyto protiklady hrají velkou roli, protože „řád světa vzniká, když se protiklady spojují do vztahů, proporcí“ a zároveň tak vzniká v kosmu harmonie.
- “vesmír hraje“ → naslouchali hudbě sfér, harmonii odhalí ten, kdo má harmonickou duši
- určili 10 oběžnic (bylo jich jen 9, jednu si vymysleli = Protizemě; dnes jen 8, Pluto neplatí)
- tvrdili, že Země obíhá kolem Slunce FILOLÁOS – „Koperník středověku“ → řekl, že obíhá kolem středního Slunce, to zahřeje Slunce a Slunce Zemi
- země je kulatá → je to jejich intuice, předpoklad → podle nich je dokonalým tvarem kruh a koule → proto je Země kulatá
- matematický princip uplatnil Pythagoras i v hudbě → poslouchal bušící kladiva → harmonické intervaly jsou závislé na váze kladiva, či na délce struny, ne na materiálu → vypracoval tak teorii hudby: Je jedno na co hrajeme, ale důležitý je matematický poměr (2,6,16,…) – zvonky, sklenky, strunky → toto platilo po celý středověk
- pomocí čísel vyjadřoval vztahy mezi lidmi a morální hodnoty: manželství 3, přátelství 10, spravedlnost 4, zdraví 7, láska 8
- prosluli jako lékaři duše a těla → viděli, že nemoc vzniká z porušení rovnováhy → vznesli proto požadavek zachování míry v životosprávě (uměřenost)
- měli až aketické zásady → vyhýbali se masitým pokrmům, nadměrné tloušťce, zabit se strastí a zármutku, společně a zdravě jedli
- víra v převtělování duší → hezký vztah ke zvířatům, Pythagoras rozpoznal ve vytí psíka has duše jeho zemřelého přítele
Žádné komentáře:
Okomentovat