FRANCOIS MARIA AROUET = VOLTAIRE (1694 –1778)
- Muž světla a jasu a nekorunovaný kníže osvícenství. Jako sedmnácté století je stoletím Ludvíka XIV. , tak století osmnácté je nazýváno jeho stoletím. Na poli ducha se stává nejproslulejším mužem kontinentu. Platila věta „ za Ludvíka XV., když Voltaire byl králem.
- Byl vynikající publicista , ironik, kritizoval absolutismus, fanatismus a zlořády,dramatik (drama: Irena, Gaius Julius Caesar), básník.
- Nebyl teoretikem osvícenství, „jen“ jeho výřečným mluvčím. S elegantně sžíravou ironií útočil na předsudky a pověry, zejména náboženské.
- Věřil, že osvícenství je určeno především aristokracii a že změny vyjdou z osvíceného panovníka. Dějiny nevidí jako chronologii událostí ( led bitev a střídání králů), ale jako cestu světla rozumu, vývoj kultury, ducha. (Nehromadí data, ale hledá hybné síly vývoje)
Život: Byl syn notáře, on sám se právům věnovat nechtěl, dostává se do salónů a začíná ovlivňovat život lidí v Paříži. Za kritiku krále si znepřátelil vysokou šlechtu, vězněn v Bastile, ale dostal se ven, uvědomil si, že se ve Francii nemůže veřejně prosadit, odjel tedy do Anglie, kde byl nadšen Newtonem, z Anglie napsal tzv. Anglické listy – ve kterých obdivuje svobody. Poté se vrátil do Francie, kde využil pohostinství markýzy, na jejím dvoře prožil dobrá léta, měl možnost bádat a zkoumat. Poté odchází na dvůr Fridricha II. – byl to osvícenský panovník (neměl sklony k militarismu jako jeho předci), dostali se však do konfliktu, Voltaire byl dokonce vězněn. Poté se usadil ve Fermat panství na hranici Francie a Švýcarska – stal se hostinským Evropy, denně přijímal dopisy, návštěvy, myslitele, byl u něj dokonce Tasanova, vyslanci Kateřiny Veliké mu poslali kožich. Na svém panství zavedl výrobu hodinek a hedvábných punčoch . Lidé mu psali o pomoc, obraceli se na něj oběti náboženského fanatismu (př. Calais – nakonec byl ale zavražděn za to, že údajně zabil svého syna). Jeho současníkem byl Rousseau, ten ale aktivně nezasahoval. Nakonec se vrátil do Paříže, pohřeben v Pantheonu, na jeho hrobce jsou napsána jména těch, kterým se snažil pomoci
- Zajímavá je jeho satira namířená proti leibnizovskému optimismu ve vztahu světa a Boha. Po ničivém zemětřesení v Lisabonu upadá do pesimismu. Jak mohou zákony pohybu ,v nejlepším ze všech možných světůˇpůsobit takové úděsné katastrofy? I dějiny ukazují téměř jen temnotu..Zločin má vždy úspěch. Svět tedy není, jak říkal Leibniz, tím nejlepším ze všech možných světů. Je naopak „nejhorší ze všech možných zeměkoulí“. „Tento svět je jen údolím nářků. Výsměchem Leibnizově myšlence je filozofická povídka Candide, v níž prosťáček Candide putuje světem, o kterém filozofové tvrdí, že je nejlépe zařízen, avšak po mnoha trampotách se na vlastní kůži přesvědčuje, že je naopak plný násilí, fanatismu a válek.
- Voltairův život je jediným bojem za svobodu myšlení,toleranci, rozum, mír, štěstí člověka, odstranění nespravedlnosti a útlaku. Nietzsche jej nazývá „ největším osvoboditelem lidstva“. Největším nepřítelem je mu církev. Není však ateistou. Je deistou ( Bůh stvořil přírodu, ale dále do ní nezasahuje). Bojuje proti pověrám a fanatismu „Nejsem křesťan, ale jen proto ne, abych jej, Boha, mohl milovat.“ Zdůrazňuje nutnost věřit v „ Nejvyšší bytost“. Dokonce podává vlastní důkaz existence Boha: „Existuje něco, je něco věčného, neboť z ničeho nemůže nic vzniknout.“….“Každé dílo,prostředek a účel, umožňuje poznat tvůrce, podává o něm svědectví. Vesmír, složený ze sila prostředků, které mají všechny účel, svědčí o všemocném a vševědoucím původci…..Tento důkaz existence Boha vidí Voltaire potvrzen Newtonovými objevy. Neboť“množství zákonů umožňuje usuzovat na zákonodárce. Tak rozum umožňuje , abychom dospěli k čirému pojmu Boha. „Bůh je nutná bytost,inteligence rozšířená v přírodě, velký duch ve velkém vesmíru.“ Dále však v poznání Boha nemůžeme dospět.Náš rozum na to nestačí. Zdůrazňuje mravní roli náboženství a obdiv k osobě Krista. „ Kdyby Bůh neexistoval, bylo by třeba jej vymyslet, ale celá příroda nám říká, že existuje.“ „Nevěřím v čerta, ale jsem rád, že v něj věří můj krejčí, aspoň mne neokrade.“ Proti lidské domýšlivosti zdůrazňuje pokoru.
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
- Málokterý z velkých myslitelů byl tak rozporuplnou a vnitřně rozpolcenou osobností jako Rousseau.
Život: Narodil se v Ženevě, v rodině hodináře. Matka zemřela při porodu, otec se o dítě záhy přestal starat . To ovlivnilo jeho život a názory. Vychovávali ho příbuzní. R. prožil dětství jako čtenář a snílek. Ve 13 letech byl dán do učení, těžce nesl omezení své svobody, z učení utekl a vydal se na toulky Francií, Itálií, Švýcarskem. Vykonával nejrůznější povolání – písař, komorník, opisovač not,vychovatel…Jeho vyspívání pomohla paní de Warens, která mu byla matkou i milenkou. S jejím doporučením se vydal do Paříže, kterou začal okouzlovat svou citovostí. Nechával se podporovat zámožnými přáteli. Zvláštní kapitolou byl jeho dlouholetý svazek s bývalou služebnou Terezou Lavasseurovou, se kterou měl pět dětí. Všechny dal tento velký teoretik do nalezince. ). Zemřel v Paříži, pronásledován neustálým patologickým strachem ze svých odpůrců.Ostatky Rousseaua i Voltaira byly za fr. Revoluce převezeny do Pantheonu.
Dílo:
- Jeho díla byla nadšeně čtena, zároveň odsuzována a pálena. Rozruch vzbudila:
a) Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi
b) Společenská smlouva
c) Julie aneb Nová Heloisa
d) pedagogický spis Emil ( tento román spálil v Paříži kat, R musel uprchnout do Švýcarska
- K jeho myšlenkám se hlásili zejména jakobíni (Robespierre – nosil s sebou jeho spisy), v něm mělo původ i heslo revoluce : ROVNOST-VOLNOST-BRATRSTVÍ, utopičtí socialisté čerpali z jeho učení o soukromém vlastnictví, o formách odcizení v tzv. kapitalistickém systému, podobně i zakladatelé marxismu, svým důrazem na cit a návratem k přírodě ovlivnil romantismus, L. N. Tolstého, ale i iracionalismus , či Kantovu etiku( svoboda je poslušnost vůči zákonu).
Filosofie:
- Proti rozumu staví cit – tím se vymyká ostatním osvícencům, podle něj pokrok a civilizace kazí člověka
- Jestliže Voltaitre ovlivnil šlechtické kruhy, Rousseaue ovlivnil širší vrstvy a střední třídu
- Zapůsobil svou hloubkou citu, zdůraznil cit a prožitek proti jednostrannému zdůraznění rozumu, cit je prvotnější a důslednější než rozum, svou citlivostí ovlivnil také Paříž
- Proti civilizaci staví přirozenost, prostotu, jednoduchost, proti učenosti lidovou moudrost, proti nadšení z civilizace a pokroku zdůrazňuje úpadek mravů člověka, který je zapleten do komplikovaných společenských vztahů
- „Divoch žijící v přírodě, žije pro sebe, civilizovaný člověk žije v přetvářce“
- Podle něj žil člověk na počátku šťastně, v harmonii s přírodou, byl dobrá, ale civilizace ho zkazila, zatvrdila jeho srdce -) tohle je ideál, se kterým poměřuje dnešní společnost, chce aby se člověk přirozenosti přiblížil
- „Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi“
- člověk žil původně v souladu s přírodou, později se sebezdokonalil, založil rodinu, rozdělil si půdu, člověk však není nikdy spokojen s tím co má -) zde vidíme, že civilizace člověka zotročila
- člověk se narodil svobodný, ale všude žije v okovech -) svázala ho civilizace
- nerovnost způsobilo soukromé vlastnictví -) zastává se tedy chudých a kritizuje soukromé vlastnictví
- bez soukromého vlastnictví by však civilizace mohla jít dále – rozvíjet se
- je tedy velmi protikladný, mluví sice o přirozeném stavu, ale není schopen ukázat cestu k jeho naplnění
- požaduje společnost rovných, svobodných lidí -) odtud pak čerpá VFR
- vidí, že hrstka bohatých ovládá svět, zatímco velké množství lidí hladoví
- požaduje střed, člověk nemá být bohatý tak, aby si mohl koupit druhého a zároveň, člověk nemá být chudý tak, aby se musel prodat, tato kniha je velmi senzitivní
- „Společenská smlouva“
- požaduje vytvořit demokratickou společnost
- cílem je zajistit přirozená práva jednotlivce, člověk jako člen této společnosti je svobodný a omezený zároveň neboť se musí podřídit obecné vůli vyjadřované přímo suverénním lidem, jemuž přísluší vláda
- zdrojem státní moc je jedině lid, jeho suverenita je nezcizitelná, uskutečňuje se přímo a je také nedílná (nemluvíme o dělení moci na zákonnou, soudní a výkonnou,…)
- nutný předpoklad je malá rozloha státu (sám pocházel z Ženevy), ale pro velké státy toto není možný, těžko uskutečnitelný
- člověk se podřizuje obecné vůli = lidé se projevují jako společnost, vůle nemá sloužit menšině, ale má podpořit zájem většiny a občas se nemusí shodovat s vůli konkrétního individua -) není to totiž vůle jednotlivce, ale většiny
- člověk se tedy podřizuje tomu, čemu chce, tomu co zvolil (to přebírá Kant: Jedná v souladu se zákony, které si sám určil)
- Lidé jsou si rovni, vzdávají se přírodního práva a vyměňují jej za občanskou svobodu
- tato myšlenka je spojena s VFR, prohlášením nezávislosti USA (společnost je vytvořena na základě společenské smlouvy)
- Člověk tedy musí být donucen ke svobodě -) velebí sice obecnou vůli, ale zároveň dochází k názoru, že většina lidí jsou hloupí a musí je donutit schopný vůdce, který si vynucuje svůj božský původ
- a právě na těchto základech stavěl nacismus, stalinismus, ale zároveň pomáhal utvářet demokratické ústavy
- marxisté zaměnili cíl s prostředkem (tato smlouva je totiž prostředek)
- „Rozprava o vědách a umění“
- podle něj vědy pochází z našich smyslů a přinesly úpadek mravů
„Emil čili O výchově“
- výchova by neměla člověka spoutávat, ale bránit špatnému vlivu společnosti, jelikož civilizovaný člověk je zlý a zatvrzelý
- do 15 let by měl být člověk vychováván na statku daleko od civilizace, mezi 12 a 15 rokem nastupuje intelektuální výchova, po 15. roce morální výchova a teprve pak společenská výchova
Žádné komentáře:
Okomentovat