Osvícenství je mohutné celoevropské kulturní a filozofické hnutí, které ovlivnilo život v 18. století. Zrodilo se v Anglii a Nizozemí, rozšířilo se do Francie, Německa a dalších zemí.
Největšího rozkvětu a věhlasu dosáhlo ve Francii, kde ke vzniku nových myšlenek přispěla ztráta důvěry v královskou moc (neslavný konec vlády „krále Slunce“,nepoučitelnost Ludvíka XV. a neschopnost Ludvíka XVI.)
Vzpoura
Francouzští osvícenci vystupují proti starým autoritám. Byli fascinováni anglickou přírodovědou (Newtonem a jeho univerzální fyzikou) a filozofií( Locke- politická filozofie)
Tvrdili, že je třeba stavět se skepticky ke všem zděděným pravdám. Odpověď na všechny otázky si člověk musí najít sám. Vzpoura se nakonec obrátila i proti církevní, královské a šlechtické moci.
Raconalismus a myšlenky osvícenství
Osvícenci kritizovali především fanatismus, slepou víru, scholastické myšlení. Osvícenství se vyznačovalo vírou ve „světlo zaplašující tmu“, lidský rozum osvobozený od předsudků, pověr a nevědomosti. Chápali svůj boj jako boj světla rozumu s tmou nevědomosti, pověr a předsudků.
Návrat k přírodě
Zdůrazňují přirozenost. Přirozené je vše, co odpovídá rozumu. Přirozenost je základem lidské morálky, jejímž cílem je lidské štěstí. (Diderot: „Existuje jediná povinnost – být šťastný“)
V duchu víry v sílu lidského rozumu usilovali o rozšíření lidských obzorů. Zlo je způsobeno nevědomostí. Proto věnují pozornost výchově a vzdělání.Vzdělaný člověk nebude zlo konat(vzniká pedagogika). Vzdělaní lidé se budou lépe chápat a navzájem tolerovat. – Encyklopedie (1751-1772)
Kulturní optimismus
Osvícenci jsou optimisté. Silně věřili v pokrok. ( Bude-li se šířit rozum, učiní lidstvo pokrok). Podle mnohých schopnost člověka se zdokonalovat je neomezená. Usilují o rozšíření lidských obzorů tím, že projevují zájem o ostatní národy, jejich zvyky a obyčeje. Lidstvo pro ně představují všechny národy světa – civilizované i divošské, všechny stavy – vládnoucí i porobené.
Mnozí osvícenci dospěli až k ateizmu. Většina se ale domnívala, že svět bez Boha je představa nerozumná. Na to je svět příliš rozumně zařízen. Byli spíše deisty. (Bůh svět stvořil, ale dál do něj nezasahuje. Je to Nejvyšší Bytost, která se zjevuje prostřednictvím přírody a jejích zákonů, nezjevuje se však žádným „nadpřirozeným“ způsobem –s takovým filozofickým Bohem jsme se setkali u Aristotela – první hybatel).
Např. Voltaire zdůrazňuje mravní roli náboženství „Nevěřím v čerta, ale jsem rád, že v něj věří můj krejčí, aspoň mne neokrade.“
„Kdyby nebylo Boha, museli bychom si ho vymyslet. Ale celá příroda nám říká, že existuje.“
Lidská práva
Nejen teoreticky, ale i v praxi bojují proti cenzuře, otroctví, mučení, soudní zvůli, nespravedlnosti. Hlásají přirozené právo člověka na svobodný život, svobodu myšlení, vyznání, na vědecké bádání. Věří, že prostřednictvím rozumu, uplatněním vědy, spolu s důrazem na rozumnou a svobodnou výchovu lze sociální, politické zlořády, náboženskou nesnášenlivost aj. neduhy odstranit, zvyšování vzdělanosti a osvěta a reformy v oblasti výchovy, dokáže rozvíjet talent i charakter, někteří roli výchovy až přeceňovali.
Encyklopedisté
K víře v rozum se u osvícenců připojovala i víra ve vědu jako nástroj pokroku. Začali proto vydávat naučný slovník, který začal vycházet začátkem druhé poloviny 18. století (1751 – 1772) a na němž se podíleli vedle Denise Diderota jako hlavního redaktora a duchovního vůdce i ď Alembert, Montesquieu, Voltaire, Condillac, Holbach, Turgot, Rousseau, Helvetius, Necker a další. Hlavním posláním Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel bylo podat „celkový obraz úsilí lidského ducha u všech národů ve všech dobách“, a tak zároveň shrnout veškeré dosavadní lidské vědění. Celá látka je rozdělena do tří částí, a to na vědy, svobodná umění a mechanická umění. A právě popis technicky zaměřených věd a profesí má pro francouzskou společnost velký význam, neboť jí umožnil rychlý rozvoj vědy, techniky, výroby a řemesel. Sedmnáctisvazková Encyklopedie byla prodchnuta duchem osvícenské filozofie.
Diderot a ď Alembert věnovali Encyklopedii mnoho času, navštěvovali dílny, venkov, divadla, aby hesla byla přesná. S některými královskými úředníky měli časté spory, cenzura vydávání zakazovala. D´Alembert byl matematikem, fyzikem, psal především přírodovědná hesla, Diderot hesla filozofická a společenská. Do Encyklopedie přispělo mnoho autorů( 130) Významným místem byl Holbachův dům, kam přicházeli domácí i cizí vzdělanci, Holbach je přijímal, podporoval.Nehledal slávu. Některá hesla vydával pod šifrou nebo pod vypůjčenými jmény.
Německé osvícenství
Je méně radikální než francouzské. Nemá strhující vášnivost, citovost Rousseaua. Nemá ironičnost a eleganci Voltaira. Je střízlivější, více systematické, usiluje o vytvoření řádu a systému. Francouzští osvícenci vystupovali proti absolutismu. Friedrich II., který vládl v Prusku (1740 –1786), byl sám osvícenec. Při svém nastoupení na trůn vyhlásil náboženskou toleranci. Proti výroku Ludvíka XIV. „Stát jsem já“zastával názor, že vladař je prvním služebníkem státu. (V mládí básnické a muzikantské sklony. Jeho otec, voják tělem i duší, jej nazýval hejskem a flétnistou. Pruský militarismus jej však vstřebal. Stal se z něj voják, jeden z nejslavnějších diplomatů. Obávaná vladařská osobnost. Umělecké a společenskovědní zájmy si však podržel.)
Friedrich zval na svůj dvůr vzdělance, sám psal filozofické statě (30 svazků). Znal osvícenské myšlenky, nesměly však být proti jeho osvícenskému absolutismu.
Za jeho vlády tvořil básník a filozof Lessing. Jeho hlavním dílem je Výchova lidského pokolení, kde vysvětluje, že vývoj lidstva je nekonečný proces, že nikdy nedosáhneme ideálu, že je to jak s touhou po lásce,po pravdě či po krásném citu.
Žádné komentáře:
Okomentovat