Arthur Schopenhauer (1788 –1860) VOLUNTARISMUS
Jeho filozofie je inspirována Kantem, indickým myšlením a vlastním životem. Vystihuje ji název jeho hlavního díla Svět jako vůle a představa.
„Svět je moje představa.“ – vše, co existuje,všechny věci jsou jen jevy (jsou pomíjející).Co je tedy stálé? Co umožňuje, aby se projevy vědomí a myšlení znovu a znovu obnovovaly?Sch. postřehl, že hluboko pod nimi existuje něco silnějšího: nevědomý a stálý chod našeho organismu, který je dán pudem sebezáchovy, touhou, neutuchající vůlí, vůlí k životu, k bytí. To je podstatou našeho já.Intelekt je pouhý povrch, nástroj vůle, poznání je produktem vůle.Vědomí je pouze povrch naší bytosti. Jen ten ovšem známe jasně. Naše vědomé myšlenky jsou jen hladina hluboké tůně. Naše soudy nevznikají zřetězením jasných myšlenek podle logických zákonů . Vznikají v temné hlubině, ale je to téměř neuvědomělý děj (jako trávení). Dostáváme nápady, rozhodujeme se , ale o vzniku nejhlubších myšlenek nemůžeme vydat žádné svědectví. Vznikají působením vůle, která v našem tajuplném nitru pohání líného služebníka, intelekt. Vůle je jako statný slepec, který nese na svých ramenou vidoucího , ale chromého člověka.Pouze zdánlivě jsou lidé přitahováni něčím, ve skutečnosti jsou poháněni zezadu. Žene je nevědomá vůle k životu.
Vůle formuje náš charakter stejně jako lidské tělo. Ale nejen člověk je svou podstatou vůle.Vůle není jen podstatou živých organismů. Skrývá se také za jevy neživé přírody.“Neboť vůle je síla, která působí klíčení a růst rostliny, síla, kt. Spojuje krystal, síla, která obrací magnet k severnímu pólu,…..a dokonce jako tíže, která působí ve veškeré hmotě tak mohutně, že přitahuje kámen k zemi a Zemi ke Slunci“ – VŚUDE TEDY VLáDNE SÍLA VÚLE.
„Svět existuje jako zjevující se vůle“
Vůli chápe jako jednotnou prasílu, která se štěpí ve svém sebeuskutečňování na mnoho vůlí.(Ve stupních svých projevů od nevědomé vůle „slepého,nezadržitelného nutkání, sil působících v anorganickém světě až po lidskou vědmou vůli se pročišťuje k poznání – SvěT JE SEBEPOZNáNíM VÚLE
Ve skutečnosti je bytí nikdy nenasycený pud, život je bolest, utrpení, na jehož konci je smrt Zmítáni pudy nenalezneme nikdy trvalé štěstí ani klid. Z každé uspokojené žádosti ihned roste nová. Sotva pomine jedna bolest a my uvěříme, že se můžeme opět nadechnout, přijde nové zlo .Bolest je vlastní realitou života.
Toho, co máme, si nedovedeme vážit Až to ztratíme, uvědomíme si jeho hodnotu:
Metlou většiny lidstva je nouze. Ale ti, kteří jí byli ušetřeni, propadají nudě. Týden s 6 dny plahočení a 7. dnem nudy je věrným obrazem našeho života.
Nevyhnutelným údělem člověka je osamění.
Zápas, válka a děsivé ničení, pohlcovat a být pohlcován – to je život.
Vůle je slepá, bezohledná, žene všechny bytosti, které jsou jejím viditelným vyjádřením, do nejhorších strastí a bolestí. Život se může udržovat jen tím, že jeden požírá druhého. Být znamená trpět.
Těchto hrůz nás nezbaví ani sebevražda.Neboť tím, že potlačíme tělo-jev,nepotlačíme svou vůli – věc o sobě.= mé já se okamžitě převtělí.
Opozice vůči zdůrazňování rozumu a priority duchovna
Dvě cesty vedou z tohoto pekla : je to jednak umění, jednak zamítnutí života(askeze). Osvobozují člověka od vůle, která ho trýzní: umění dočasně, askeze trvale.
Jak dospěl Schopenhauer k těmto názorům?
Sám říká, že se v něm střetává protiklad přísného, rozumového otce živé, lehkomyslné matky. Celý život jakoby se v něm střetávala polovina rozumová se slepou vůlí a smyslovostí. Celý jeho život je touto rozporností poznamenán.Zapříčinila jeho utrpení a osamění. Nepoznal vlastní domov, rodičovské štěstí, aktivní začlenění do společnosti. Byl ctižádostivý, nabyl však uznáván, až ke konci života se stal známým.
Spisy: Svět jako vůle a představa
O vůli v přírodě, Světová vůle, Aforismy k životní moudrosti
SOREN KIERKEGAARD ( 1813 1855) = IRACIONALISMUS
Dán, nazýván Sokratem z Kodaně. Za svého života byl znám jen úzkému okruhu lidí, po smrti byl zapomenut. Na přelomu 19. a 20. stol jej objevili Němci, od nich jiné národy, jeho myšlenky přejali existencialisté a též křesťanská filozofie.
K. reagoval na panteismus a Hegela individualismem. Pečlivě si všímal významu jednotlivce. Osobní existence nemůže být spoutána do systému či omezena na pouhou racionalitu. Nejsme jen „děti svého věku“. Každý z nás je kromě toho jedinečnou osobností, která žije pouze v tuto konkrétní dobu.
Hegela mnohem více zajímaly hlavní linie dějin. To přimělo Kierkegaarda ke vzpouře.Domníval se, že panteistická filozofie romantiků a Hegelův „historismus“ zadusily zodpovědnost jednotlivce za vlastní život.
Jeho filozofie je vzpourou proti kantovskému a hegelovskému vyzvedávání obecného a objektivního.Říká, že H. filozofie je příliš obecná, málo si všímá jednotlivce, jeho individuality.
H. se pokusil pochopit veškerou skutečnost, přírodu, dějiny, přitom jakoby zapomínal na člověka. K. si klade otázku, k čemu je nám takový fil. systém. Skutečné životní problémy mají podle něj vždy povahu praktických konkrétních otázek, zda konkrétní člověk v konkrétní životní situaci, v které se nachází, má konat to či ono.
Kierkegaard si všímá nitra člověka.Říká, že každý člověk je středem sebe sama, subjektivita je pravda.Nemá cenu obecně mluvit o psychologii. Každý je jiný, jiná je svoboda každého. – Zdůrazňuje mikrosvět, jeho existenci, jeho nemoci, úzkost.Obecně platný popis lidské bytosti je pro K. zcela nezajímavý. Podstatná je existence jednotlivce.
Co je lidská existence?
Existence člověka nemá nic společného s nějakým vnějším obstaráváním běžný věcí, zabezpečováním života, a je naopak nejniternější záležitostí každého člověka. Podle K. jsme takoví, jak jednáme. Teprve když člověk jedná – zvláště, když činí důležitou volbu – prozrazuje vztah ke své existenci. Máme – li skutečně být, musíme jednat a své činy odvozujeme od svých hodnot - čistě subjektivních a individuálních pravd, článků víry, které jsou nedokazatelné, ale nanejvýš skutečné. Objektivní pravdy - že dvě a dvě jsou čtyři, že Napoleon byl poražen u Waterloo – i když mohou být zajímavé – nemají žádný význam pro každodenní existenci či zásadní rozhodnutí a kroky jednotlivce.
„Bytí člověka je samo o sobě nicotné.“Možnost jeho volby je omezena. Člověk má rozum, ale má také prožívání. Rozum není štěstím. Co zaviňuje rozum? - Místo odvahy vypočítavost, místo bezpodmínečné zamilovanosti sňatek z rozumu. V manželství vidíme plno chytré vypočítavosti, přetvářky.
Nešetřil nelítostnou kritikou civilizace, zvláště ke konci života.“Celá Evropa spěje ke krachu,“ říkal.Zdálo se mu, že žije v době postrádající jakoukoli upřímnost a zaujetí. Zvláště reagoval na vlažný vztah k církvi.Neměl slitování s tím, čemu říkáme „sváteční víra“. Byl hluboce věřícím křesťanem. Odmítal však bohoslužby, protože jsou povrchní.Základem křesťanství je hluboce prožitá víra.Vyzývá své současníky, aby se více starali o svou vlastní existenci(Hledejte zakotvení) Každý jedinec stojí před Bohem. Křesťanství promýšlí velice hluboce. Nemá smysl být křesťanem podle křestního listu, podle návštěv bohoslužeb.“Věřit znamená ztratit rozum, abychom získali Boha.“ V tomto přesvědčení napadl státní církev. Vidí v ní málo víry. Těžce prožívá skutečnost, že podle něho lidé se tváří jako křesťané, avšak nedokážou jimi ve skutečnosti být.Je proto třeba odvrhnout a odhalit povrchní podobu našeho jednání a usilovat o pravé křesťanství.
Určitě je jeho přínosem rozbor vnitřního já. V tom se podobá Sokratovi. Sokrata si vážil, Sokratovi je podobný jeho vnitřní dialog. Byl však mnohem trudomyslnější.
Vidíme to i v názvech jeho děl:
-Stádia životní cesty
-Pojem úzkosti
-Nemocí k smrti
-Cvičení v křesťanství.
Kierkegaard viděl úkol své filozofie v proměně člověka v subjektivitu, přičemž zdůrazňoval důležitost víry. Nechtěl rozmnožovat vědění jako vědec, chtěl však lidem objasnit nový způsob života.
V pojetí „existence“, „subjektivní pravdy“ a „víry“ byla uložena kritika hegelovské filozofické tradice i kritika celé civilizace = v moderní společnosti jsou lidé konformní = „myslí“ si totéž a „souhlasí“ s něčím, k čemu nemají niterný vztah.
Na základě vlastního života odlišoval tři různé způsoby existence (tři stadia na cestě životem) estetický,etický a náboženský
Žádné komentáře:
Okomentovat