FRIEDRICH NIETZSCHE(1844 –1900) NIHILISMUS
Geniální německý filozof, myslitel a básník. Je filozofem s kladivem. Bezohledně boří staré hodnoty, které považuje za falešné a vytyčuje hodnoty nové.jeho kritika je charakterizována sedmerým „anti-„. Je antimoralistický : existuje morálka pánů a otroků. Dobrý u vládců znamená vznešené a hrdé stavy duše, „špatný“= obvyklý,obyčejný, bezcenný. Ale pro člověka stáda „dobrý“je mírný, pokojný, dobrotivý, soucitný. Zlo je vše, co povyšuje člověka nad stádo: nevypočitatelné, nebezpečné, neobvyklé, smělé, tedy vše ,co pro vládce je dobré. Vždy zvítězí silné a zdravé instinkty.
Je antidemokratický: veškerou evropskou morálku považoval za morálku stádní zvěře odmítl evropskou demokracii, odmítl myšlenky svobody,rovnosti, bratrství. Pokládal je za myšlenky slabých, demokracii za vládu slabých.
Je antisocialistický: socialistický ideál znamená naprosté zvrhnutí člověka ve stádní zvíře.Podstatou všeho života je zraňování a přemáhání slabého, potlačování, tvrdost, vnucování vlastních forem,podrobování anebo přinejmenším vykořisťování.
Je antifeministický: emancipace je znakem úpadku
Je antiintelektualistický:rozum, vědomí, intelekt je pouhý povrch,pouhý služebník vůle.Úlohu vědomí nesmíme přeceňovat. Více se toho děje bez našeho vědomí.Instinkt je ze všech druhů inteligence nejinteligentnější.
Je antikřesťanský:Křesťanství je negace všeho přirozeného. Od počátku bylo úhlavním nepřítelem smyslovosti.Křesťanský bůh je bohem nemocných.
VŮLE K MOCI
N. napadl také tradiční víru v „pravý“ či „skutečnější svět“, jemuž teologové a filozofové jako Platón nebo Kant dávali přednost před světem každodenního života. Byl vyhraněný odpůrce metafyziky, o níž tvrdil, že popírá život.
Podobně jako existencialisté tvrdil, ž hodnoty spíše vytváříme než objevujeme.Je na nás, zda se vymaníme z nesmyslného chodu událostí a uplatníme svou „vůli k moci“,která přijímá utrpení pouze tehdy, můžeme-li jeho prostřednictvím dosáhnout bohatší existence. „Vůle k moci“ je u Nietzscheho ústředním pojmem. Vůli k moci považoval za princip, který můžeme pozorovat v celé přírodě, ve světě rostlin, živočichů i člověka. Je to „já“nebo „centrum moci“, které překračuje své hranice a uplatňuje se nad jinými.Prostřednictvím vůle k moci se člověk, „nejslabší, ale nejchytřejší stvoření“, stal pánem země.“Vůle“není totéž, co“ život“. Život je přístupný chaosu , je třeba do něj vložit směr a cíl. Vůle k moci se prosazuje ve všech oblastech lidského jednání. Vždy se projeví úsilí o nadvládu,ať je to v jednání nadřízeného, kněze či politika, dokonce i v sexuálním aktu.Život je vlastně boj. Je charakterizován zápasem o moc. Vývoj určují silní jedinci. Z těchto pohledů N. chápe válku. „je nutná, aby ukázala sílu. Horolezecké výkony a velké zeměpisné cesty jsou jen náhražkou za válku. Z těchto důvodů odmítá humanitu. Milosrdenství a křesťanství jsou projevem slabosti. Dosavadní filozofie je podle něj jen falšováním reality.Nesouhlasí s Platónem, Luther se mu jeví jako nemocný. U Bismarcka vidí příliš demokracie a slabosti. Jeho myšlení je poznamenáno přátelstvím s Wagnerem(v jeho hudbě vyjádření temných sil starých Germánů).
20. století bude podle něj bojem o moc. Evropa může obstát, jen když bude sjednocena. Jinak neobstojí před Asií a Amerikou. Evropská síla nejvhodněji vznikne spojením Rusů a Němců.
TEORIE NADČLOVĚKA
V závěrečné části svého díla N. začal hlásat ideu Nadčlověka.Jeho fascinující a velice sugestivní vykreslení podal v díle Tak pravil Zarthustra. Tato myšlenka bývá často špatně chápána, neboť ve skutečnosti nemá nic společného s rasovou nadřazeností. Nadčlověk je podle N. ten, kdo si uvědomuje veškerou bídu lidských bytostí. Vytváří si však své vlastní hodnoty a je schopen dávat vlastnímu životu směr. Vítězí nad svou slabostí a nenávidí ji u druhých. O obyčejných lidech hovořil jako o hnoji, který je třeba rozházet , aby z něho mohl vyrůst květ.Jenom vznešení, ti, v nichž je vůle k moci silná, překonají sami sebe. Nadčlověk bude Dionýsem nového typu, s opravdovou životaschopností, bude sebevědomý, silný a ukázněný. Tento názor je zcela v protikladu k Marxovu stanovisku, které uvádí, že „nastupující lidský rod“ je kolektivistický proletariát či prostí lidé. N. se staví také proti Kierkegaardovu „jedinci stojícímu před Bohem“, který nikdy neusiluje o to být něčím víc než tím, co mu někdo jiný stanovil.
Lze ho chápat jako aktivního a tvořivého jedince. Může také znamenat důraz na sílu a zralost člověka samotného.Protikladem nadčlověka je lidská pasivita a nezralost, „poslední člověk“. To znamená, že lidé jsou „jeden jako druhý“ a jeden se podobá druhému. Takoví lidé jsou snášenliví a také nudní.Pohodlný život bez rizika a nebezpečí.
Svědectvím slabosti a nezralosti lidí je hlavně jejich snaha, aby se jeden neodlišoval od druhého. Každý chce stejné věci jako chtějí všichni ostatní. Člověk je maximálně nivelizován, a proto vůbec není schopen poznat svou vlastní originalitu a svou jedinečnost. Aby člověk překonal svou slabost a rozvinul vlastní s í l u , pak musí především se naučit pohrdat svou vlastní slabostí. Proto člověk musí také poznat , že je schopen překonat svůj dosavadní stav a že je nadán tvořivostí. Proto se musí oprostit od dosavadních např. morálních nebo i náboženský představ. Musí se také zříci „tyranie“zavedených zvyků a povinností, vydobýt si svobodu k nové tvorbě a k jinému způsobu života. Musí se také naučit přistupovat k věcem, které byly doposud považovány za posvátné, zcela jinak. Není to snaha toto „tradiční posvátné“ nějak znevážit, ale výzva, aby se člověk spíše zamyslel nad dosavadními tradičními hodnotami.
Vliv na literaturu a filozofii - A. Camus, Jean-Paul Sartre, Martin Buber, Oswald Spengler.
Žádné komentáře:
Okomentovat