ŘÍMSKÁ FILOSOFIE
- Postupem času byly helénistické státy přemoženy Římany.
- Římané byli naprosto jiní než Řekové, Řekové položili základy evropské kultury, naopak Římané byli především válečníci a vojáci.
- Římané byli tvrdí a odhodlaní bojovníci, v počátcích bránili své území, prostí lidé, od pluhu odcházeli do války, díky svému vojsku si postupme času podmanili mnoho území → „divide et impera“ = rozděl a panuj
- Kulturu přejímali od Řeků → „Řekové bengli kulturu do venkovského Lácia“
- Římané vynikali také jako skvělí právníci, systémy práv, zásady platí dodnes, vychází z nich
- S filosofií se seznámili v době helénistického světa, přejímali tak epikureismus, stoicismus (mnoho stoupenců), skepticismus
Římský eklekticismus
- Z jednotlivých směrů si Římané vybírali (eklogo = vybírat), vzniká tak římská eklekticismus → z nejrůznějších filosofických směrů si vybírali shodné prvky a tvořili tak svůj systém, svou filosofii
MARCUS TULIUS CICERO 106-43 př. Kr.
- Nejvýznamnější řečník latiny, znalec a obdivovatel řecké filosofie
- Výborný popularizátor řecké filosofie – zprostředkoval ji pro římské vzdělance
- Sloučil řeckou vzdělanost (rozum, mravní výchova) PAIDEIA s římskou ctností VIRTUS
- Znal všechny filosofické směry od Sokrata po současnost, moc ho nezajímala přírodní filosofie, ale S+P+A a helénistická
- Myšlenky zprostředkoval římským filosofům a vzdělancům, přiblížil bohatství řecké filosofie
- S Platónem ho pojí nesmrtelnost duše, víra v sílu, rozum a vzdělání → je mu velmi blízký a dokonce se říká, že více platonismu najdeme u Cicera než u Platona
- Psal také politické spisy, věřil v mravní výchovu, řád ve světě → toto předal Římanům.
- Ne vše opsal, ale vložil do toho svou práci, stavěl se k nim i kriticky, hodnotil díla, přebíral to, co odpovídalo jeho názorům
- S jeho jménem jsou spojeny pojmy: HUMANUS=lidský, ušlechtilý, vzdělaný, mravní, HUMANITAAS=lidskost, ve smyslu ušlechtilého chování Ušlechtilé lidství je pro něj vrchol lidského vzdělání. Tento ideál odkázal lidstvu.
- CULTURA → původně obdělávání polí, později ji přenesl na oblast duchovní, kultivace lidského ducha
- Skvělý řečník, obhájce → působil jako politik, jeho řeči jsou dokonce lepší než dopisy, používal vybroušený jazyk, přesné argumenty
- Napsal stovky dopisů (846), shromažďoval je jeho přítel, z nich se dozvídáme o i politické situaci, stavbu dopisů převzal od Řeků. Rozlišoval mezi dopisem formálním, neformálním, oficiálním, přátelským.
- Jeho dalším významem je bezesporu to, že vytvořil latinskou filosofickou terminologii → kdysi jen řecké odborné termíny
- Skrz Cicerona vznikl svorník mezi západním a východním světem → filosofie se dostala do Říma a dále byla šířena a zachována
- Jádrem jeho filosofie je ETIKA
- Psal také politiko spisy → o dokonalém zřízení, zákony, veřejný život → ovlivněn Platónem i Aristotelem → kombinoval monarchii + aristokracii + demokracii = to je podle něj dokonalé zřízení
- Dodnes podnětné jsou myšlenky o lidském štěstí → směřoval k dobru a ctnosti (za tu považuje např. překonání životních překážek silou vůle)
- Přemýšlel o rozporu mezi morální povinnosti a osobním prospěchem
- Spis O povinnostech → zamýšlí se nad tím, co je čestné a užitečné → česné je vždy prospěšné, protože je čestné, ale prospěšné jednání není vždy čestné
- Zemřel násilnou mrtí po odsouzení Antoniem
- V dnešní době jsou čteny Tuskelské hovory a Spis o Povinnostech
- Problémy komentuje na konkrétních případech z římských dějin i ze současnosti
- Filosofii chápal prakticky, filosofie pomáhá překonávat překážky a posiluje duši
Římský stoicismus
- Stoicismus získal v Římě mnoho stoupenců, seznámili se s ním v době helénistické
- Autoři a filosofové žili v době republiky nebo v době císařské (julsko-klaudijská dynastie) → je to tedy reakce na strašnou dobu
- Nejvýznamnější představitelé: Seneka, Epiktetos, Marcus Aurelius → každý z nich pocházel z jiné vrstvy, měl jiné zkušenosti, u všech převládá etika, na 1. místě jsou otázky o smyslu života a duševním klidu, o ctech a vášních, o statečnosti v neklidném světě, v neklidné době, všichni chápou filosofii jako utěšitelku života
SENECA 4 př.Kr. – 65 po Kr.
- Zažil neklidnou dobu julsko-klaudijské dynastie (Caludius, Nero), mnozí císaři nebyli důstojní, byli šílené, zneužívali své moci, ze strachu o trůn vyvražďovali své odpůrce → tato doba je tedy velmi neklidná, Seneka se stává hříčkou v rukou císařů.
Život: Seneka pocházel z rytířské rodiny z Hispánie, otec ho vzdělával, díky němu měl velký rozhled, v Říme se stal uznávaným, patřil k boháčům, dostal se i do senátu. Mnohdy se však ocitl v úzké situaci, před smrtí ho zachránilo vyhnanství. Císař Claduius byl po celý život ve vlivu svých manželek, nejprve Messaliny, později Agrippiny (ta usilovala o tom, aby Claudius prohlásil za nástupce jejího syna Nerona). Kvůli Messalině byl Seneca 7 let ve vyhnanství na nehostinné Korsice. Poté, co byla Messalina popravena, novou manželkou se stává Agrippina. Ta povolala Senecu, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona, měl ho vychovávat k tomu, aby se z něj jednou stal dobrý císař, měl mu zajistit rozhled, vystupování. → a to se mu opravdu podařilo, Nerona umravnil a umírnil. V Senekovi taktéž viděla znalce lidí a života. V prvních letech vlády Nerona byl Seneca dokonce jeho poradcem. Jeho matka Agrippina mezitím odstraňovala všechny konkurenty, nakonec Nero odstranil ji samotnou. Nero zpočátku ctil rady Seneca, ale později kritické připomínky na Nerona (Nero taktéž obvinil Senecu ze spiknutí) vedly k tomu, že Nero přinutil Seneku spáchat sebevraždu. Byl to stoik, a tak přijal smrt s klidem, sám totiž učil jak žít i zemřít. Sebevraždu spáchal spolu se svou ženou. V lázních si podřezal žíly na ruce (prý i na noze) a jako pojistku použil jed.
- Za co byl Seneca kritizován? Ve vyhnanství prý psal dopisy, ve kterých doslova škemral. Přestože kritizoval bohatství a majetek, on sám patřil k bohatým.
Dílo:
V dnešní době jsou čteny:
a) Listy Luciliovi → Radil zde jak žít, jak dosáhnout dokonalého života
b) Útěchy
c) O dobrodiních → spis
Filosofie:
● Jeho krédo: Nenaříkat, omezit přílišné shánění, jít s klidem za cílem. Nespoléhat se na majetek. Největší užitek z bohatství má ten, kdo ho nejméně postrádá. Majetek nepřináší klid.
● Taktéž on hledá duševní klid = ataraxii.
● Nepouštět se do věcí, na které nestačíme silami → protože nás to pak trápí a bere nám to duše ní klid (ataraxii)
● Neoddávat se zahálčivému životu (přestože i on byl ve vyhnanství a tudíž daleko od veřejného života, nezahálel a psal dopisy, knihy). V ústranní uskutečňujeme největší činy.
● Doporučuje číst knihy = nejlepší přátelé. Není v naší moci změnit, jaké máme rodič, ale četbou se dostáváme do lepší, nové rodiny.
● Nestěžuj si na své zaměstnání, hledej v něm to dobré, protože ušlechtile můžeme působit v každém postavení.
● Kdo mnoho podniká, může hodně ztratit.
● Přizpůsobení se osudu.
● Zdůrazňuje přátelství.
● Vyvaruj se smutných a naříkajících lidí → jsou to nepřátelé duševního klidu.
● Čím méně máme potřeb, tím méně máme zklamání.
● Neříkejme, že život je krátký. Krátkým si ho často činíme sami.
● Postavíš-li se smrti rozhodně, lehce zemřeš.
● Druzí umírají, můžeme i my.
● Co se stane jednomu, může se stát i druhému.
● Nesklánějme nikdy hlavu.
EPIKTETOS
Život: Epiktetos byl původně otrok, později propuštěnec. Narodil se v době, kdy Seneca byl již zralý muž. Pocházel z Malé Asie, z Frýgie, kde se narodil kolem roku 50 po Kr. Jeho rodiče byli chudí, a tak se v 15 letech stal otrokem Neronova propuštěnce. S ním odešel do Říma, kde se seznámil se stoicismem a začal se jím řídit. Surový pán ho mučil, nohy mu chtěl vykroutit, E. mu řekl: „Co děláš, vždyť mi nohu rozmačkáš.“ Když se tak stalo, jen podotkl: „Vždyť jsem to říkal.“ Po smrti pána žil v Římě dlouho sám v chatrče chudobným životem se stole, lehátkem a svítilnou. Ve stáři si přivedl ženu s dítětem, které přijal za vlastní. Žil v době Fláviovců a poté odchází do Epiru a zakládá zde Stoickou školu v Nikopoli a shromáždil kolem sebe žáky.
- Žil velmi střídmě, dožil se 80 let. Na náhrobek si prý nechal vyryt větu: „ Byl jsem Epitet, kulhavý, ale bohům milý.“ Zůstala po něm jen svítilna.
Filosofie:
● Sám nic nenapsal, vše zachytili jeho žáci, kteří ho měli velmi rádi, v 8 knihách „Rozpravy“, „Rukověti mravních naučení“
● Některé věci jsou v naší moci, jiné ne. Věřil sice v osud, ale podle něj něco změnit lze. V naší moci je názor, akce, touha, odpor. V moci naopak není tělo, bohatství, oficiální hodnosti. Je zbytečné se plahočit, máme se smířit s tím co jde a to máme měnit. Př. Jsi-li chudý a není ti dobře, netrap se, nezávisí to na tobě.
● Naučit se nevpouštět do nitra, co nás trápí.
● Líbáš-li ženu, je to smrtelník, z její smrti se netrap. Na smrt pohlížej s vyrovnaností a klidem.
● Kdo je oddaný Bohu, dojde ke štěstí, vše je totiž vůle Boží → ten dává všemu smysl, cenu, řídí svět rozumem.
● Ztratil jsem = vrátil jsem.
● Život je divadlo, my jsme herci, máme dobře hrát předepsanou úlohu.
● Život je slavnost, moudrý poděkuje, že mohl být pozván a ustoupí jiným ze scény.
● Jdeš-li do života, můžeš tam potkat vše možné – křik,…
● Byl mravní reformátor, učil jak má člověk žít. Všemu čelit s vyrovnaností. Součástí života jsou i neštěstí. Pěkné věci jsou zásluhou osudu.
MARCUS AURELIUS 124-180 po Kr.
- 1 z nejlepších vladařů té doby, je filozofem na trůně, umírá roku 180 po Kr. Odmala vzděláván, vychováván, ve 14 už znal stoicismus, byl moudrý, i jako císař se snažil vládnout ve prospěch impéria, vyslechl si i názory jiných lidí → protože 1 člověk nemůže rozumět všemu. Jeden z adoptivních císařů, s důstojností a povinností vše přijal. Z počátku neměl ani fyzické předpoklady, ale zodpovědně k tomuto poslání přistupoval, přestože by radši chtěl žít poklidným životem na venkově. Po nocích četl filosofii a psal ji
- Zajímavé jsou jeho „Hovory k sobě“
● Filosofická kniha, úvahy nad životem, smrtí, osobní zamyšlení.
● Část z nich psal na Hronu ve vojenském stanu, když musel válčit (ač válčil nerad) proti Markomanům a Kvádům (tito barbaři ohrožovali Řím)
● Chápal filosofii jako utěšitelku života, která pomáhá se vyrovnat se s břemenem, překonával těžkosti ( i on sám byl zasažen ranami osudu).
● Chápal ji také jako praktický návod k životu.
● Převládá u něj etika. Filosofie nás učí trpělivosti a ušlechtilosti jednání, těžko můžeme vzdorovat osudu (fatalismus), mnohé však můžeme změnit. Moudrý člověk by měl usilovat o zlepšení (toto pravil už i Epiktetos)
● Jeho filosofie je velmi pesimistická, motiv zmaření, dočasnosti, pomíjivosti jsoucího → vše je tak malé, proměnlivé, určené k zániku:
► „Lidský život je okamžik, podstatou života je neustálé proudění; smysly klamou; tělo je pomíjivé, duše je nestálá, osud je záhadný, sláva je nespolehlivá. „
► „ Život je boj a putování cizinou, posmrtná sláva je zapomenutí. Co nás tedy může bezpečně vést? Jedno jediné – filozofie.“
► „Světská sláva, polní tráva“
● Zdůrazňuje myšlenku moudrosti.
= Představuje nejen konec stoicismu,ale konec Řeckého myšlení vůbec, konec antiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat