-nejtalentovanější žák Sokrata
-jeden z nejvýznamnějších filosofů
-„veškeré další dějiny filosofie jsou poznámkami k Platónovi“ → filosofové reagovali na jeho filosofii, problémy, kterými se zabýval. Na Platónovo učení reagují celé dějiny lidského myšlení, v antické epoše novoplatonikové, křesťanská piaristika, renesanční platonismus, v novověku Galileo, ve 20. století např. Heidegger, Russell...
Život: Pocházel z aristokracie, jeho předci byli spříznění s královským rodem. Velice talentovaný a nadaný. Získal vzdělání ve všech oborech. Původně se jmenoval Aristokles, přezdívku Platon získal:
1) pro své široké čelo (platis = široký)
2) pro širokost těla
3) pro šíři svého literárního talentu → básník, spisovatel, ale také sportovec, hudebník, vítězil na hrách. Po setkání se Sokratem „zahodil“ dílo a stal se jeho žákem až do Sokratovy smrti. Po smrti Sokrata odešel z Athén, byl pobouřen, začal nenávidět demagogy, začal uvažovat o ideálním státě. Jako žák Sokrata se sám bál o svůj život a necítil se příliš bezpečně. Cestoval, pobýval v Egyptě (seznámil se zde s moudrostí a poznatky), v severní Africe, v Itálii. A právě v Itálii ho ovlivnili Pythagorejci a eleaté. Pak vstoupil do služeb Dionýsa (silný tyran), aby realizoval své myšlenky o státě, nakonec se znepřátelili, Platón byl vyhnán a prodán do otroctví. Vykoupil ho však jeho obdivovatel (žák či krajan) a díky němu se dostal zpět do Athén. Svému zachránci chtěl zaplatit, ten to ale odmítl, proto Platon za peníze zakoupil pozemek (zasvěcený Héře) a tam roku 387 př. Kr. založil Platonovu AKADEMII, ve které chtěl učit budoucí státníky. Akademie byla velmi proslulá, Athény byly díky ní označovány jako škola Hellidy → Platon zde učil až do své smrti v 80 letech, ale škola ho přežila o staletí, byla zavřena až roku 529 císařem, Justiniánem, tento rok znamená také jakýsi konec starověku v oblasti duchovní a kulturní. Akademie se stala vzorem i pro školy moderní či školy vysoké (např. vojenské akademie). Nebyla to tradiční škola, bylo tam sloupořadí, háj, žáci se procházeli a diskutovali s Platonem, který jim dával podněty, vedli dialogy = navazovali v tom na Sokrata. Zemřel v 80 letech, byl to šťastný konec šťastného života (byl pozván na svatbu svého žáka, spokojen a unaven si šel odpočinout a ze spánku se už neprobudil). Na Akademii byl nadpis: „Ať nevstoupí nikdo neznalý geometrii“ → byla zaměřena na hledání podstaty, geometrické poučky jsou totiž přesné.
filosofie:
Jeho filosofii můžeme rozdělit do 3 období
1. období
-ovlivněno Sokratem
-hlavní postavou jeho dialogů je Sokrates, který s někým diskutuje. Nevíme, zda v dialozích mluví Sokrates, nebo to jsou názory Platona, které dává do úst Sokrata. Dík dialogům se dozvídáme o Sokratovi.
- jazyk Dialogů je krásný, básnická, Platon je mistr stylistického umění, logická stavba vět, okřídlené věty (narozdíl od Aristotela)
- v prvních dialozích se zamýšlí nad smyslem života, podle něj máme směřovat k dobru a zaměřit se na sebepoznání → to přebírá od Sokrata
- podle něj je právo silnějšího nemravné, trest nemá být odveta, ale má vézt k očistě člověka, člověk nemá páchat bezprávní
- Sokrates hledá, co je smysl života, hledá, co je neměnné stálé v mravnosti lidí, morálce a v lidském soužití
2. období
- v tomto období vytváří svou teorií idejí = osa Platonovy filosofie (jako tvůrce idejí ukazuje prstem nahoru)
- anamneze = rozpomínání a methexe = podílení se na světě idejí
-Platon tvrdí o našem světě, že je pouze odleskem ideálního, věčného světa. Není to ovšem jen výplod jeho fantazie, ale výsledek namáhavé práce. Byl ovlivněn Pythagorejci (věřili v převtělování duší → vzniká tak jeho nauka o nesmrtelnosti) a eleaty (→ Parmenidés: Jsoucí je, nejsoucí není) →Skutečné bytí zůstává, nevzniká ani nezaniká, je dokonalé. Pravým bytím je idea (eidos = obraz, sloveso ideien = vidět).
- Idea je forma, ze které vykrojujeme, podle ní jsou „vyrobeny ostatní věci“ např. idea stromovitosti podle které existují stromy.
- Náš svět má účast na idejích (methexe), je však pomíjivý, nestálý, nedokonalý, neustále se mění, je to pouze svět jevů, nemáme o něm pravé vědění.
- Svět idejí můžeme poznat pomocí rozumu. Také člověka nemůžeme vnímat smysly jako takového, můžeme vnímat pouze jednotliviny – mimino, starce → to, že je to člověk, pochopíme jen rozumem. Mnozí se však orientují pouze smysly, nebo po pravdě nepátrají. Pouze filosofický život, je ten správný.
- Člověk se skládá z duše a těla Jeho duše je na rozdíl od těla nesmrtelná, Duše je příbuzná ke světě idejí, je věčná, ale uvězněna v těle (soma-sema → tělo-vězení), když se však napojí na svět idejí, může poznávat, co je krása, ctnost. Duše se před vtělením do těla pohybovala ve světě idejí, nahlížela jim. Jak však vstoupila do těla, všechno zapomněla.
- Duše je podle něj složena ze 3 složek:
a) rozumová = miluje moudrost, sídlí v hlavě
b) vznětlivá – miluje slávu, vítězství, sídlí v srdci
c) žádostivá – miluje jídlo, pití, pohlavní rozkoše, sídlí v oblasti jaterní, v podbřišku
→ z tohoto dělní pak vycházel Platónovy názory politické a etické. Rozumové duši odpovídá moudrost, která je vtělena do filosofů. Vznětlivá statečnosti. Žádostivá vyžaduje umírněnost a odpovídá sebeovládání.
- SPRAVEDLNOST – zavádí harmonický soulad mezi těmito vlastnostmi (moudrost, statečnost, sebeovládání). Potom se člověk stává harmonickou osobností.
- Rozumová duše je jako vozotaj, který musí udržet 2 koně →
a) žádostivého = herka
b) vznětlivého = ušlechtilý kůň
→ jestliže to rozum nezvládá kočírovat, je strháván těmito 2 složkami
- V ideálním státě by měli vládnout filosofové = SOFOKRACIE = vláda filosofů, moudrých. Filosofové mají vládnout, hlídat své ovečky řemeslníky, kteří jsou pak chráněni vojáky, bojovníky.
- PLATONICKÁ LÁSKA – dnes jde o lásku bez fyzického kontaktu. Podle něj je to nejnižší stupeň lásky. Láska je zdrojem poznání, cesta k dobru, popohání filosofa. Fyzická láska je jen část lásky, Platon ji však nezavrhuje, smyslová láska by však měla být překonána láskou duševní.
- IDEA KRÁSY – září nejvíce mezi pojmy, je také přítomná v našem světě, pohled na krásu vzbuzuje lásku:
1) nejprve milujeme 1 krásné tělo → píšeme dopisy, skládáme básně 2) milujeme 2 nebo více krásných těl, která mají něco společného 3) poznáme, že krása duší je cennější než krása těla (stačí nám i méně krásný člověk) 4) láska ke krásným činům 5) láska ke krásným poznatkům 6) nakonec objevíme krásu jako krásno, které je věčné, nevzniká a nezaniká, je krásné ze všech stran. Jen kvůli tomu, že pochopíme, co je krása, stojí za to člověku žít. Tato cesta je ovšem jen pro ty, kteří v sobě mají vzpomínky na ideje. Ostatní milují jen fyzickou lásku jako 4 nohá zvířata.
- NESMRTELNOST – Za láskou se skrývá úsilí o dosažení dobra (božské), chceme mít dobro trvalé a zároveň s tím člověk touží po nesmrtelnosti. Smrtelná bytost hledá účast na nesmrtelnosti v plození potomků. Spolehlivější jsou plody ducha, myšlenky, které po sobě zanecháme. Nebo se můžeme spojit s ideou krása → tak člověk ztrácí pouta pomíjivosti.
- Cestu k úplnému filosofickému poznání zachytit v PODOBENSTVÍ O JESKYNI → o zodpovědnosti filosofa → má se řídit správnou cestou a ukázat jim ostatním. Sám Sokrates se tímto řídil (položil dokonce vlastní život)
- vytvořil také PLATONSKÝ TROJÚHELNÍK
- Ideální stát podle Platona
* Ve státě vládne rozum – filosofové. Ty získáme výběrem. Stát by měl každému dítěti poskytnout stejné možnosti, vzdělání, hudba (ta dává mírnost duši), tělocvik, matematiku,s prváné myšlení, odříkání. Ve 20 letech jsou ti, kteří nevyhovují, vy,loučeni. Ve 30 letech dojde k dalšímu prosívání. Dalších 5 let, do 35 let jsou školeni ve filosofii. Dalších 15 let se věnují praktickým věcem a v 50 letech jsou vyzkoušeni životem a vzdělaní, a tak nastupují na trůn jako královští filosofové.
* Neexistují dědičná privilegia. Vládci musí předejít svodům → ať nemá soukromé mění, společně jí u stolu, zlato a stříbro nepotřebují, mají ho v duši od bohů, nemají mít majetek, ženy, peníze, protože by tak nemysleli na blah sátu. Ostatní mohou žít „normálně“ .
* Je tvůrcem komunistického státu – společná majetek, společné vlastnictví žen, stát má určovat, kdo s kým bude mít děti,a děti budou mít jen ti nejchytřejší. Opovrhoval hmotnými statky, proto tvoří takový typ státu. Hmota totiž není skutečným bytím, je méně dokonalá než duše. Netvoří jej, protože by měl sociální cítění a chtěl nespravedlnost odstranit.
3. období
-své názory zkoumá, doplňuje je, některé názory změnil, zkorigoval
dílo:
Z jeho díla se zachovalo prakticky vše (předtím jen zlomky od různých autorů, kteří to zachovali, zachytili): 34 dialogů
1. období
-ovlivněn Sokratem, otázky etiky, smyslu života, přesně nevíme, čí to názory jsou
- „Obrana Sokratova“ – nemá formu dialogu
- „Kriton“ – o úctě k zákonům, mají se dodržovat v každé době, nejen, jsou-li pro nsá dobré
- „Gorgias“ – o rétorice, kritika sofistů (GORGIAS – sofista)
- „Laches“ – o statečnosti (Laches byl vojevůdce, který však neuměl vysvětlit podstatu statečnosti)
- „Lysis“ – o přátelství
- „Menon“ – o anamnézi, rozpomínání
- „Protagoras“
- „Charmines“
2. období
-ideje, vlastní učení
- „Faidon“ – o nesmrtelnosti duše
- „Symposion“ – hostina, o platonické lásce. Na hostině se setkávají a diskutují o ní. Láska k moudrosti.
- „Ústava“ – 1.-10. kniha. Obsahuje Podobenství o jeskyni, učení od duši, nesmrtelnost. V čele státu má stát nejmoudřejší, ne nejsilnější. Ztělesnění modrosti = filosofové.
- „Krotion“ – o jazyce
- „Faidros“ – o kráse a idejích
3. období
-kritické stanovisko k teorii idejí
- „Parmenides“ – o teorii idejí (stanovisko trochu mění)
- „Politikos“ – o dokonalém státníkovi
- „Zákony“ – Nomoi, v tomto díle se pojetí státu trochu mění
- „Sofistes“ – o pravém a zdánlivém vědění, kritika sofistů
- „Timajos“ – o vzniku světa
Žádné komentáře:
Okomentovat