ARABSKÁ FILOSOFIE
- důležitým rysem arabské filosofie je zdůraznění rozumu
- Arabské obyvatelstvo se nacházelo na území Arabského poloostrova, Blízkého a Středního východu, v Severní Africe
postupně se arabská vzdělanost dostává do Evropy
- zakladatelem arabského náboženství je MOHAMED, roku 622 hindžra, po jeho smrti náboženství nabírá na síle, dostává se do oblasti asijské a africké -) Kairo, Alexandrie, Damašek, Indie
- Arabové se stávají nositelé kultury, zpočátku svou vlastní kulturu neměli, nasávali místní poznatky, přejímali je a zdokonalovali př. arabské číslice indického původu
- arabská kultura byla mnohem vyspělejší než křesťanská, vynikali v anatomii, křesťanství, chemii, matematice
- skrz ně se dostává řecká filosofie do Evropy -) Platón, ale hlavně Aristoteles (důkladně jej znali a psali k němu výklady)
AVICENA IBN SÍNA
- Poetik, lékař, filosof, přírodovědec z Buchary = východní arabská kultura
- CANON MEDICINAE = anatomie, popis očního svalstva jako dnes, platné po celý středověk
- Podle něj svět nebyl stvořen Boží milostí, vyvíjel se postupně zásluhou Božího rozumu, zastánce pantheismu
IBN RUŠD AVERROES
- Pocházel ze španělské Cordóby, jeho význam:
1) „Komentátor“ → napsal podrobné komentáře k Aristotelovi, k jeho dílu. „Aristoteles vysvětlil přírodu, Averroes vysvětlil Aristotela“ (Averroes si Aristotela vžil, podle něj to byl největší z lidí)
2) Poprvé řeší vztah mezi filosofií a náboženstvím, oddělil je, nadřazuje filosofickou pravdu, rozum nad vírou, náboženství je interpretace pro obyčejné lidi, kdo chce poznat skutečnou pravdu, musí zapojit rozum. Filosofií mohu proniknout k nejskrytějšímu obsahu a výkladu Koránu.
3) Odmítá zmrtvýchvstání → hlásal kacířské názory jak pro islám, tak křesťanství. Odvodil je z Aristotelova názoru, že svět je věčný (nebyl stvořen). Individuální nesmrtelnost tedy není. Byl zastánce monopsychismu → existuje jen 1 univerzální světová duše a individuální duše lidí jsou pouze projevem universální duše, tyto individuální duše zanikají spolu s tělem, světová je nesmrtelná. Člověk nemá vlastní duši, podílí se na duši kolektivní. Není zde perspektiva věčnosti, nesmrtelnosti. Panteista = duše vším proniká. Mezi lidskou duší a duší zvířecí není rozdílu → tuto myšlenku přebírá FRANTIŠEK Z ASSISI = patron zvířat.
- V Cordóbě vznikly také první university, myšlenka škol se šíří do Evropy → podle španělských vzorů jsou zakládány university – Bologna, Padova, Oxford, Cambridge, Sorbona, kde se začíná vyučovat filosofie (na artistické fakultě), není zde tak velký vliv církve.
- Mění se život v Evropě → města, směna, peněžní obchod → to vše vyžaduje vzdělání, rozumové vysvětlení, rozumové poznání.
Tomáš Akvinský (1225 –1274)
Byl světec, mystik, teolog a metafyzik. Byl nejvýznamnějším scholastickým filozofem. Jeho filozofie je známa jako tomismus. Vytvořil dílo obrovského významu. Uvedl ve známost Aristotelovy spisy, (A. tak nahradil Platóna). Předložil „pět důkazů boží existence“.
Zapojil rozum do služeb víry. Díky svému vynikajícímu syntetickému talentu se mu podařilo vytvořit syntézu,která uspokojivě vyřešila palčivé otázky vztahu rozumu a víry.
Život:
Narodil se v jižní Itálii nedaleko Neapole. Pocházel z významného šlechtického rodu. Byl spřízněn s Hohenstaufy. Rodina si představovala, že bude významným státním úředníkem. Tomáš inklinoval k bohosloví. Vstoupil do dominikánského řádu (což byl nově založený řád žebravých mnichů. Jeho rodina tím byla zděšena a unesla ho, Tomáš však zůstal pevný, příbuzným uprchl a šel svou vlastní cestou), který ho vyslal na studia do Kolína nad Rýnem a do Paříže.(Byl to robustní, těžkopádný muž, přezdívali mu „němý vůl“. Jeho mimořádné nadání však nikdo nezpochybňoval).
V Kolíně na něj měl velký vliv Albert Veliký. Měl bohaté znalosti z přírodovědy, byl znalcem Aristotela, znal arabskou filozofii. Po studiích působil na Sorbonně, v Itálii, až do roku 1274. byl uznávaným učitelem. Byl nazýván doctor angelicus( andělský učitel) zván ke všem sporným otázkám. R1323 byl prohlášen za svatého.
Jeho dílo je neobyčejně rozsáhlé, např. francouzské vydání má 24 svazků.Jenom Summa Theologica má přes 3000 stran. Důležité jsou Komentáře k Aristotelovi, dvě nejvýznamnější díla jsou :
Summa contra Gentiles (Suma proti pohanům), psaná pro nekřesťany, a Summa Theologica, příručka teologie určená pro věřící, zejména pro mladé mnichy studující teologii. Latina T. A. je těžká , ale srozumitelná. Měl smysl pro jasné a přesné formulace.
Tomismus se stal oficiální filozofií dominikánského řádu, r.1879 byl povýšen na oficiální filozofii katolické církve. Ve 20.století vznikla novotomistická filozofie, jež se snaží sjednotit výsledky moderní vědy a filozofie se základy katolického obrazu světa, které vytvořil Tomáš.
Tomáš smiřuje rozum a víru (zabraňuje rozštěpení lidského ducha a to tak, že rozum podřizuje víře, aby se pak v této službě mohl přirozeně rozvíjet)
Víra i rozum mají svou vlastní oblast : rozum je zaměřen na svět(tu není třeba osvícení), víra na oblast nadpřirozeného, v oblasti věcí nemá co pohledávat.
Východiskem poznání světa je smyslová zkušenost, přístupná všem, a kritériem pravdivosti je racionální pochopení.
Ale lidský rozum je v jistých hranicích schopen poznávat i Boha. Avšak ani trojjedinost Boha, ani inkarnaci, ani dědičný hřích nemůže člověk poznat bez přispění zjevní a víry.
Rozum a víra, obojí, pocházejí od Boha(obojí stvořil Bůh), obojí tkví v Bohu. Proto nemohou stát ve vzájemném protikladu. Pravda víry je dokonalejší než pravda přirozeného rozumu. Ta je podřízena víře. (Ale víra dává rozumu jeho vlastní možnosti : „Milost neruší přirozenost, nýbrž ji zdokonaluje.“)
Neboli:
Lidský rozum nestačí na pochopení světa. Je schopen tvořit, mnohé však nemůže pochopit. Často jsou mu dávány podněty z vnějšího božského světa. Často pravda je nadrozumová, přitom nemusí být protirozumová. Mezi vírou a rozumem a vědou není protiklad. Celou řadu skutečností můžeme poznat. Některé pravdy však poznáváme jen na základě víry.
Pravda je shoda rozumu a věci. Každá věc je natolik pravdivá, nakolik dosahuje podobnosti s Bohem. Božská pravda je mírou veškeré pravdy.
Smysly svět vnímáme, rozumem poznáváme. Kde smysly a rozum nestačí, tam dochází k naplnění víra a láska. Pomocí nich může jít člověk dál. Církev by měla člověku pomáhat na životní cestě (svými zkušenostmi).
Pět důkazů existence Boha
T.A. byl přesvědčen, že existence Boha není samozřejmá. Musí být teprve dokázána. Lidé nemohou popsat Boha tak, jako mohou popsat předměty ve světě, nemohou se ho dotknout, vidět ho, slyšet, cítit.Ale přemýšlením o přirozených rysech světa dává značnou jistotu, že Bůh existuje. Jeho důkazy začínaly každodenní zkušeností lidí a tím, co denně pozorují. Summa teologická obsahuje pět rozumových bezprostředně souvisejících důkazů Boží existence.
a) V první se soustředil na skutečnost změny ve světě. „Je-li však něco v pohybu, musí tím pohybovat něco jiného. Tak hůl něčím pohybuje jen díky tomu, že jí pohybuje ruka.Nutně se tedy musí dospět k něčemu, co první pohybuje a čím už nepohybuje nic – a tím všichni rozumějí Boha.“ – existence prvního hybatele
b) Ve druhé cestě se soustředil na to, že existuje příčina a účinek. Nevěřil v nekonečný řetězec příčin a účinků jdoucí zpět až do nekonečna:“Musíme tedy nutně předpokládat nějakou první účinnou příčinu, a tu všichni nazývají Bohem.“- existence první příčiny
c) Ve třetí cestě se zabýval ideou bytí a nebytí a dospěl k existenci první nutnosti – předměty mají nahodilou existenci (mohou nebo nemusí existovat), ale jen Bůh má existenci nutnou (musí existovat). Neexistuje-li Bůh, pak nemůže existovat nic, stvoření je závislé na boží nutné existenci, aby mohlo vůbec existovat. Tvrdil, že jestliže vše ve světě může nebo nemusí existovat,potom musela být doba, kdy neexistovalo nic.Nic nemůže vycházet z ničeho “Musíme tedy předpokládat něco, co je nutné samo ze sebe a nemá příčinu své nutnosti odjinud, nýbrž je příčinou nutnosti jiných…“
d) Čtvrtá cesta se soustředila na stupně dobra a dokonalosti ve světě. …“tak teplejší je to, co se více blíží nejteplejšímu. A je tedy něco, co je nejpravdivější, nejlepší a nejvznešenější, a tedy nejvíce jsoucí. Neboť co je nejpravdivější, je nejvíce jsoucí, jak se říká v 2.knize Aristotelových Metafyzik.“Tomáš Akvinský pokračuje, aby konstatoval: „Je tedy něco, co je příčinou bytí, dobroty i každé jiné dokonalosti všech jsoucích, a tomu říkáme Bůh.“-existence nejvyššího stupně dokonalosti
e) Pátá cesta stanovila řád a cíle v přírodě. „Vidíme totiž, že věci, které nemají poznání jako přírodní tělesa, přece jednají k cíli. Je to vidět z toho, že vždycky nebo velice často jednají tak, že sledují to, co je nejlepší. Z toho je zřejmé, že dospívají k cíli ne náhodou, ale úmyslem. Věci nemající poznání mohou však směřovat k cíli jen tehdy, když je někdo poznající a rozumný řídí, jako lučištník šíp. Je tedy někdo rozumný, který všecky přírodní věci řídí k cíli, a tomu říkáme Bůh.“- účelnost a užitečnost
(Důkazy T. A. se pevně opírají o Aristotela,( jeho první příčinu a nehybného hybatele; převzal také logiku, teorii poznání a filozofii přírody, např. stupňovité uspořádání přírody od rostlin a živočichů k člověku. Tomáš pokračuje od člověka k andělům a od andělů k Bohu.)
Existuje řada „přirozených teologických pravd“, k nimž je možno dojít jak křesťanskou vírou, tak“přirozeným rozumem“, např. že existuje Bůh. Tím vyjadřoval,že k Bohu vedou 2 cesty 1. skrze víru, 2. rozumem a smyslovým vnímáním. Jistější je ale cesta víry, neboť spoléhá-li člověk na rozum,snadno sejde z cesty. Mezi Aristotelem a křesťanstvím žádný rozpor není, ale A. došel jen na půl cesty, protože neznal kř. Zjevené pravdy.)
Žádné komentáře:
Okomentovat