Niccolo Machiavelli (1469 – 1527)
Florenťan, úředník florentské republiky. První velký teoretik politiky. Odhalil podstatu politiky. Je to boj o moc.(Společnost nepodléhá boží vůli, ale přirozeným zákonům, hýbou jí osobní zájmy – boj o moc a majetek,nikoli morální principy).
Spis Vladař popisuje techniku politické moci. Je to návod, jak vytvořit silný, mocný stát. Vladař, chce-li být úspěšný, by měl být lvem, liškou i hadem. Měl by být silný, vychytralý,…M. ukazuje krutost politiky, jak se používá dýky, jedu, vražd. Jak účel světí prostředky. Sám s tím nesouhlasí. Přemýšlí, jak vytvořit dobré zákony, které by potlačily špatné lidské vlastnosti. Totalitními režimy byl zakazován, neboť příliš odhalil techniku politické moci.
Erasmus Rotterdamský (1466-1536)
- Vzdělanci všech zemí po vzoru italských filozofů a umělců útočili proti mocné instituci, která ovládala myšlení lidí. S vynálezem knihtisku se i vzdělání začalo šířit rychleji. Zosobněním veškeré učenosti a symbolem doby a její touhy po vzdělání a uplatnění lidskosti a rozumu a snášenlivosti se stal proslulý nizozemský humanista Erasmus Rotterdamský – lidé se k němu obraceli pro rady.
- Věřil v lidskou svobodnou vůli zodpovědnou vůči Bohu. Byl uctíván jako kníže humanistů. 16. století je označováno jako jeho století.O vydávání jeho spisů soupeřily tiskárny v různých zemích Evropy. Byl jakýmsi novodobým intelektuálem. Byl velkou morální autoritou. Narodil se z pochybného kněžského svazku, nemanželský syn, prošel svízelným životem chudého žáka, na studiích se živil sám. Získal klasické vzdělání, scholastikou však pohrdal, protože nepřinesla nic k duchovnímu obohacení lidstva .
- Po vystudování žil nejvíce v Basileji, hodně cestoval, přednášel na univerzitách.Většina jeho spisů je věnována hledání pravdy, pochopení praktické morálky. Věřil ve výchovu a vzdělávání, viděl v tom naději pro lidstvo. Lidé v 16. století si od něj slibovali, že pomůže vyřešit vznikají palčivé problémy ,hlavně náboženskou nesnášenlivost. Zůstalo po něm erasmiánství – program tolerance a humanity.1509 Chvála bláznovství – vynikající satira na mnichy a teology.
- Dějiny spásy vykládal jako výchovný proces řízený boží moudrostí. Obdobu nacházel v Platónovi a v Ciceronovi. Tato antická, nearistotelovská moudrost, vyučována spolu s biblí, mohla být pro lidstvo cestou vpřed.
- E. napadal prázdnotu scholastiky a psal satirické práce proti zkaženosti církve , proti skandálnímu životu duchovenstva i stavu klášterů.
„Snad by bylo lépe teology tiše pominout… Útočí na mne šesti sty argumenty a nutí mne odvolat, co jsem řekl, pakliže omítnu, okamžitě mne označí za kacíře…Ti, kteří jsou jim nejblíže ve štěstí, jsou obvykle nazývání „zbožní“ nebo „mniši“.Obě označení jsou klamná, protože většinou zůstávají ta vzdáleni od náboženství, jak je to jen možné.“
- Ve své době byl E. nejslavnějším učencem. Byl přesvědčený křesťanský humanista a věřil, že nejlepší způsob, jak reformovat církev, je vrátit se k jejím pramenům, k židovské a řecké bibli a k nejstarším církevním Otcům. Nadšeně zpřístupňoval tato prameny široké veřejnosti. Duchovenstvo i laici měli být podle něho vzděláni v křesťanské filozofii. Byl plodný autor.
R 1509 napsal Chválu bláznovství. Věnoval ji svému příteli Tomáši Morovi, v jehož domě ji napsal. Je to vynikající satira na mnichy a teology. Z ní je i výše uvedený citát o zkaženosti teologů.
- R. 1516 připravil vůbec první tištěné vydání řeckého textu Nového zákona doplněné vlastním překladem do latiny. Chtěl, aby bible byla přístupná všem, nejen teologům. R 1517 vyšel anonymní spis Julius vyhnán z nebe, k jehož autorství se E. nepřiznal. Práce byla o bývalém papeži Juliovi II., který se objevil před nebeskou bránou a nebylo mu dovoleno vstoupit.ERASMUS SE STAL TEOLOGEM „KŘES´TANSKÉ HUMANITY“jak ji popsal ve své Rukověti křesťanského bojovníka (1518)
- Je-li humanismus vymezen pojmem lidské důstojnosti, pak můžeme E. chápat jako pravého humanistu, protože věřil v lidskou svobodnou vůli zodpovědnou vůči Bohu. E. se rozešel s Lutherem, který bývá považován za antihumanistu, protože věřil, že hříšný člověk je v otroctví, je neschopen udělat cokoli dobrého, a proto není „svobodný“. Luther byl vychován v scholastické teologii a humanismem byl téměř nedotčen.
Erasmus lépe než kterákoli jiná renesanční osobnost představuje spojení humanismu a teologie. E. si přál pokojnou reformu církve. Jeho spisy měly dalekosáhlý účinek svou kritikou úpadku církve. Jeho učení bylo proto r 1527 odsouzeno a všechny jeho spisy se v roce 1529 ocitly na seznamu zakázaných knih. Erasmus svým dílem vlastně položil základ protestantské reformaci. Říkalo se : „Erasmus snesl vejce, které a Luther vyseděl“.
Michel de Montagne (1533- 1592)
Autor neobyčejně duchaplných Esejí. Je v nich skvělým pozorovatelem, analytikem lidských povah. Dovedl rozumět mnoha stránkám života (nábož., morálka, nemoc, bolest). Velmi si ho vážil Shakespeare.
Žádné komentáře:
Okomentovat