Renesance = všeobecný kulturní rozkvět od konce 14.stol., který začal v severní Itálii. Znovu se zrodilo antické umění a kultura. Mluvíme o renesančním humanismu, protože výchozí bod tvořil člověk. Mottem se stal návrat k pramenům, což měl být především antický humanismus. Z hledání starých antických soch a rukopisů se stala zábava, byla móda učit se řecky, tak se obnovila studia staré řecké kultury. To mělo vést k vzniku „lidských kvalit“(utváření člověka).Důležitým předpokladem pro vznik nové doby byly vynález kompasu (jednodušší navigace, objevitelské cesty), střelného prachu( zbraně umožnily nadřazenost Evropanů nad ostatními kulturami) a knihtisku (pro šíření Nových myšlenek humanismu, církev ztratila svůj monopol šiřitele vědomostí). Též dalekohled.
- Renesance – rinascita z lat. RENASCOR (znovu se narodit, obnovit se), znamená znovuzrození antiky. Vznikla v Itálii, v l. 1300 –1530. Z Itálie se šíří do Evropy (střední, západní), málo ji poznal Balkán, Rusko ji nepoznalo vůbec.
PROČ vznikla právě v Itálii?
- Itálie byla tehdy nejvyspělejší a nejbohatší zemí Evropy. Za mnohé vděčila spojení s Levantou.S arabským světem obchodovaly Benátky, Pisa, Lucca.-) tato města byla velmi bohatá a také lidnatá. Cestou z Levanty přišlo do Evropy vyspělé lékařství, matematika, astronomie, touto cestou se Evropa seznamovala s kompasem, střelným prachem a jinými vymoženostmi z Orientu (Indie a Čína) Peníze z obchodů investují a to do výroby → vznikají tak první manufaktury (zatímco ve střední Evropě jsou cechy), produkce roste, vzniká zboží pro trh, obchodují na celoevropském trhu. Začíná se rozvíjet vzdělanost, vznikají první university, povinná školní docházka. Díky dobrému zavlažování, jsou výnosy v zemědělství 5x vyšší než v jiných částech Evropy. Itálie nebyla sjednocená, mnoho měst mělo jako zřízení republiku → předstihla Evropu o 200 let. Člověk si začíná více věřit, je sebevědomější, věří ve své schopnosti a dovednosti, odpoutává se od církevních názorů a dogmat, víra v člověka, byl světštější → s tím je spojen filosofický směr humanismus
Na antickou kulturu se navazovalo mnoha způsoby:
V sochařství - Michelangelova socha Bakcha byla dokonalá napodobenina klasického stylu, lidé se domnívali, že jde o původní antickou sochu. Donatello přišel do Říma studovat původní antické mění. Kolem roku 1500 bylo módou vlastnit sbírky antických Soch.
V architektuře – Brunelleschi či Bramante putovali do Říma, aby se seznámili s antickými stavbami.Koloseum, Marcellovo divadlo, Pantheon poskytovalo vzory a inspiraci k oživení uměleckých zásad, podle nichž se v antice stavělo.
V literatuře a vzdělanosti – Marsilio Ficino (1433 – 1499) přeložil do latiny všechny Platonovy dialogy spolu s díly novoplatoniků. Tyto překlady přispěly k obnovení klasické (ciceronské) latiny. Mnozí učenci silně kritizovali středověkou latinu, kterou považovali za parodii původního vzoru. Ve stejné době docházelo k obnově literárních útvarů antického Říma: komedie, eposu a tragédie.
Renesanční filosofie aneb čím se renesance odlišuje od středověku
1. RACIONAISMUS
Zdůrazňuje se rozum nezávislý na jakékoli autoritě. Neplatí již „RATIO AUCTORITATIS“ (zdůvodnění odvoláním k autoritě), nýbrž „AUCTORITAS RATIONIS“(autorita rozumu). Rozum je nezávislý, dotazuje se na všechno, nic pro něj není zakázané, nedotknutelné. Víra v lidský rozum.
2. nové pojetí NATURALISMU = zdůrazňování tohoto světa
Tento svět byl ve středověku chápán jako provizorní, průchozí „slzavé údolí“,čekárna na Boží království, život v něm jako nepravé bytí. V renesanci je tento život ve smyslovém přírodním světě tím pravým životem. I příroda začíná být zkoumána jako svébytná oblast.
3.nové pojetí ANTROPOCENTRISMU
Člověk přestal být dítětem v Boží dlani a staví se na vlastní nohy. Středem všeho je člověk. Člověk získal důvěru v sebe sama a ke svému myšlení. Počal si být vědom své vůle a svého tvoření – zdůrazňována nezávislost, svoboda, individualita člověka.
4.Ve středověku byl člověk zařazen do stvořeného jsoucna. V renesanci se stává individualitou.R. má vysoké hodnocení svobodné osobnosti. Někdy přepjaté, směřující k egoismu. (to ovšem v antice neznali) „Mohu dělat, co se mi uráčí a stát se čímkoliv budu chtít.“
Ficino (1433 –1499), florentský filozof – o člověku : „všude se snaží vládnout, nebe se mu nezdá dost vysoké, nitro země dost hluboké a ani čas, ani prostor mu nebrání, aby se odebral kdykoli kamkoli, všude chce být veleben, chce být věčný jako Bůh.“
Renesance přináší pyšnost a samolibost.(proti skromnosti a pokoře).
- Z víry, že člověk může všechno ramenní renesanční giganti jako např. Leonardo da Vinci, vynikající sochař, malíř, architekt, přírodovědec, inženýr, vynálezce. Navrhl tkalcovské stroje, přístroje k broušení skla, je autorem návrhu padáku, létacích strojů. Vybudoval první zdymadlo, měl vynikající znalosti biologické, botanické, prováděl první pitvy, zkoumal pružnost a pevnost materiálů, je autorem rýhované hlavně pušky…
Renesance přinesla
1) NOVÝ POHLED NA ČLOVĚKA.
- Víra v něj kontrastovala s jednostranným zdůrazňováním lidské hříšnosti. Člověk je považován za něco nekonečně velkého a cenného. Marsilio Ficino : „Poznej samo sebe , ó božské pokolení v lidském hávu!“ Picco della Mirandolapsal O chvále lidské důstojnosti. Toto ve středověku bylo zcela nemyslitelné, neboť jediným výchozím bodem všeho byl jedině Bůh. – nyní do tohoto bodu posunuli člověka.
-Mluví se „znovuzrození antického humanismu. Renesanční humanismus byl však mnohem silněji poznamenán individualismem . Nejsme jen lidé, jsme i unikátní osobnosti. Tato představa vedla k téměř nekritickému vzývání ideálu renesančního člověka. Je to člověk, který se věnuje všem oblastem života, umění i vědy. To se orazilo i v zájmu o anatomii lidského těla. Pitvala se těla, aby se zjistilo, jak je tělo vystavěno. To bylo důležité pro lékařskou vědu i pro umění. V umění se znovu běžně ukazovalo lidské tělo nahé. Po tisíci letech studu. Člověk se znovu odvážil být sám sebou. Už se neměl zač stydět.
- Nový pohled vedl k úplně novému životnímu pocitu. Člověk nežil už jen kvůli Bohu. Bůh stvořil člověka kvůli člověku samotnému, a tak se člověk mol radovat ze života tady a teď. A pokud měl podmínky svobodně se rozvíjet, měl neomezené možnosti. Cílem nové doby bylo překročit všechny hranice. ( = nové – antika zdůrazňovala zachování střídmosti, rozvahy a sebeovládání.) - polit. cíl – znovu vybudovat Řím (Začala výstavba chrámu sv. Petra 120 + 50 let, mnoho umělců)
2) NOVÝ POHLED NA PŘÍRODU jako na něco pozitivního, mnozí se dokonce domnívali, že Bůh je ve všem stvořeném přímo přítomen. Je nekonečný, proto musí být všude.= panteismus. Středověk zdůrazňoval, že mezi Bohem a jím stvořeným světem je nepřekročitelná propast. Humanisté- příroda je božská, je dokonce pokračováním Boha.G: Bruno – za to upálen – nejen že Bůh je v přírodě přítomen, ale i že vesmír je nekonečný.
3) OBJEVILA SE NOVÁ VĚDECKÁ METODA R. hlásala, že každé zkoumání přírody musí stavět na pozorování, zkušenosti a experimentu = empirická metoda (založená na systematických experimentech) Lidé zdůrazňovali, že pozorování je nezbytné vyjadřovat dokonale přesným matematickým jazykem.měř, co se dá, a co se změřit nedá, učiň změřitelným.“ – Galileo Galilei. Nová metoda položila základ technické revoluci a všem vynálezům. Lidé se začali osvobozovat od závislosti na přírodě. Příroda přestala znamenat něco, čeho je člověk součástí, ale stala se něčím, co člověk může užívat a využívat – „Vědění je moc“ Francis Bacon. – praktický užitek vědomostí, lidé se zmocnili přírody a začali ji ovládat.
4) Renesance přispěla k NOVÉMU CHÁPÁNÍ SVĚTA . Ve středověku lidé nepochybovali o tom , že středem vesmíru je Země, která stojí bez hnutí a všechna ostatní tělesa obíhají kolem ní. = geocentrické pojetí světa. K tomu přispěla i představa, že Bůh sedí na trůnu nad všemi nebeskými tělesy.
- Lidé si tak museli zvyknout, že žijí na náhodné planetě uprostřed obrovského vesmíru.( Podobně jako v případě Darwinovy teorie člověk na svém výjimečném postavení ve světě něco ztrácel. A vyvolalo to odpor církve. Bylo to mnohem jednodušší, když Země byla středem světa a Bůh i všechna nebeská tělesa byli o patro výš.)
- Poukazem na to, že všude ve vesmíru platí stejné zákony, nebyla otřesena všemohoucnost Boha. Naopak, Newton přírodní zákony považoval za důkaz existence velikého a všemohoucího Boha.Hůře to dopadlo s obrazem, jaký si člověk dělal o sobě samém. Člověk si musel zvyknout na to, že žije na náhodné planetě v rozlehlém vesmíru. Už v renesanci se začaly ozývat hlasy, že každý člověk má mnohem důležitější postavení, než měl dříve.Kdysi byla středem celého vesmíru Země. Ale když astronomové začali tvrdit, že vesmír nemá žádný absolutní střed, vzniklo tolik středů vesmíru, kolik je lidí.
Copula mundi
Celá renesanční kultura může být shrnuta do dvou principů: centrální postavení člověka a integrita čl- oproti středověku dochází k obnovení hodnoty a důstojnosti člověka, Ficinus- copula= spojka, spojnice, spona) : člověk je stejně vzdálen od Boha jako od nejnižších vrstev stvořeného světa, je středem symetrie mezi vyšším a nižším světem. Metafyzická škála možností má 5 stupňů: tělo, kvalitu, duši(člověka), anděla, Boha. Člověk se nachází v centru systému, je středním termínem. Tato jedinečná pozice ponechává jednotlivci možnost se svobodně rozhodnout, bude-li směřovat vzhůru ke spiritualitě , či dolů k tělesnosti. Podobně Pico della Mirandola o člověku jako chameleónovi. ( C.m. = nejdokonalejší syntéza všeho, co existuje v celém vesmíru,) Integrita člověka, celistvý člověk není pouhou spiritualitou, ale též konkrétní fyzickou bytostí. Je třeba přijímat a posilovat všechny rozměry lidství, včetně dimenze tělesné. Tělo se stalo předmětem studia jak prostředky umění, tak vědy.
- Svědčí o tom vznik anatomie, která byla v řeckém světě neznámá a ve středověku zakázaná.Tělo nebylo pokládáno za pouhou hmotu(vězení duše), ale pociťováno jako sílo hodnot. Renesance vynesla na světlo stará platónská učení o mikrokosmu a makrokosmu a oslavila lidské tělo jako strukturu , jež je příkladem pro celý vesmír. Nová antropologická perspektiva nahradila teologickou perspektivu středověku a kosmologickou per. Starého Řecka. Postava Leonarda, vědce, malíře a literáta byla typickým prototypem celistvého člověka, který ještě neznal vědeckou specializaci a rozvíjel své schopnosti ve všech směrech. Tento ideál totálního lidství vyústí do pansofie.
Renesance a reformace
R. přinesla i nový vztah k Bohu. Jak se filozofie a věda odpoutávaly od teologie, vyrůstala nová křesťanská zbožnost. Pak přišla renesance se svým individualismem. Důležitější než vztah k církvi jako k organizaci byl náhle osobní vztah jednotlivce k Bohu. To připravilo reformaci. Martin Luther zdůrazňoval ospravedlnění vírou.(Člověk nepotřebuje k odpuštění a spasení od svých hříchů církevní rituály. Odpuštění získává prostřednictvím své víry). Byl i nebyl renesančním člověkem : r- důležitost jedince, osobní vztah k Bohu, naučil se řecky, přeložil bibli do němčiny=typ. rys renesance. Nebyl však humanista- jeho pohled na člověka byl příliš negativní. Zdůrazňoval, že člověk, který hřeší, je zatracen. Pouze milostí Boží může být zbaven viny. Neboť odplatou za hřích je smrt.
OSOBNOSTI RENESANCE
MIKULÁŠ KOPERNÍK 1473 - 1543
- Nahradil geocentrické pojetí vesmíru heliocentrickým (obrat v myšlení, protože ve středověku považovali lidé za střed vesmíru Zemi) → říká se, že zastavil Slunce a roztočil Zemi
- Dospěl k tomu, že středem vesmíru je Slunce a Země kolem něho obíhá spolu s dalšími kosmickými tělesy
- Tuto myšlenku zveřejnil v díle: „O obězích nebeských těles“ z roku 1543 (rok, kdy umírá, na smrtelné posteli drželvýtisk)
- Bál se zveřejnit názory (strach z inkvizice), mohl být pronásledován, prohlášen za kacíře, ohrozil totiž duchovní moc církve
- Jeden z nejslavnějších Poláků, narodil se v Toruňi, studoval v Itálii- próza, medicína, astronomie byla vedlejší činnost. Prve působil v severním Polsku (konflikty s německými rytíři), poté jako kanovník ,hospodář, správce, kartograf, lékař a diplomat.
JOHANNES KEPLER 1571- 1630
- Matematicky vyjádřil dílo Koperníka o 100 let později, německý matematik, astronom
- Určil, že oběžnice se pohybují po eliptických drahách (Koperník myslel, že jsou to kružnice), dokázal to výpočty
- Země je stejná planeta jako planety ostatní a zdůraznil, že v celém vesmíru platí stejné fyzikální zákony.
- Napsal dílo: „Nová astronomie“
- Žil na dvoře Rudolfa II. jako astronom, v Benátkách nad Jizerou se setkal s TYCHEM DE BRAHE = výborný pozorovatel
- Byl také dvorní astrolog Albrechta z Valdštejna → dělal mu horoskopy na jednotlivé dny
GALILEO GALILEI
- Přijal názory Koperníka za své a pomocí dalekohledu podal důkaz o jeho správnosti
- Objevil krátery na Měsíci, zjistil, že jsou tam hory jako na Zemi, a sluneční skvrny, dokázal, že i jiné planety mají Měsíce
- Založil mechaniku jako vědu, uplatnil se v astronomii
- Podobně jako Keller zdůraznil, že člověk může číst v otevřené knize přírody poněvadž je psána jazykem matematiky → přírodní procesy mají kvantitativní povahu, tudíž jsou měřitelné a matematický vyjádřitelné → „Změř co se dá a co se nedá, učiň měřitelným“
- Stanovil zákon setrvačnosti a volného pádu (dělal experimenty v Pise s kuličkou a nakloněnou rovinou)
- Musel za své názory pobývat v domácím vězení, názory musel odvolat, jeho slavná věta „A přece se točí“ je spíše legendou (ke stáří to byl již starý a slabý člověk)
GIORDANO BRUNO 1548 - 1600
- Tvoří vrchol renesančního pojetí filosofie
- Prohlásil, že vesmír je nesmírný a nekonečný (na rozdíl od pojetí Koperníka, kdy podle něj byl svět ohraničen), dále Bruno tvrdil, že je více slunečních soustav a více obydlených planet
- Za své názory byl v Římě roku 1600 upálen na náměstí → důvodem byl fakt, že svými názory podkopával církevní dogmata (stvořil pak Bůh všechny planety, co prvotní hřích, Ježíšovo vykupitelství a podobně) a byl tedy nebezpečný
- Bouřlivý Ital, vzdělaný a přemýšlivý, dominikán, tento řád opustil, protože došel k jiným závěrům. Celý život bloudil Evropou (Francie, Itálie, Švýcarsko), útočil na scholastiku, předkládal svou filosofickou koncepci, která domýšlela Koperníka. Doufal, že snad ve Švýcarsku najde klid, ale i ti nekatolíci byli nesnášenliví a trvali zase na svých názorech, proto musel opustit i Švýcarsko. Pobýval také v Anglii a rudolfínské Praze. Všude byl pronásledován a zůstával nepochopen, nakonec skončil v rukou inkvizice (udal ho bývalý přítel), po dlouhém věznění a mučení (v kobkách Andělského hradu), které ho ovšem nezlomilo a své názory neodvolal, byl upálen.
- Byl panteista → podle něj Bůh všem proniká, Bůh není mimo, je součástí (imanentnost) - součást jsoucna.
V renesanci není filosofický názor, ale připravila cestu pro novověk → zkoumání, pokusy, …
Žádné komentáře:
Okomentovat