MISTR JAN HUS 1370-1415
- Mistr Jan Hus byl myslitel, reformátor, symbol pravdy
- Občas se spekuluje, zda Huse lze nazvat filosofem
- Jeho přínosem je bezesporu fakt, že se zasloužil se o nápravu, reformu církve
Život:
- Narodil se asi kolem roku 1370 v Husinci u Prachatic (jižní Čechy). Studoval gymnázium, artistickou fakultu (→ bakalář), fakultu svobodných umění (→ mistr). Dále vystudoval teologickou fakultu, vyučoval na KU, kde se setkal s myšlenkami Johna Wicklifa (díky Jeronýmu Pražskému, který byla na Oxfordu), stal se rektorem KU.
- Roku 1400 vysvěcen na kněze, od roku 1402 kazatelem v Betlémské kapli (Kaple postavena roku 1391) na Starém městě, měl velké charisma. Tím, že přejímal myšlenky Wiclifa, stává se reformátorem.
- Roku 1409 přispěl k vydání Dekretu kutnohorského (císař VÁCLAV IV) → změna poměru počtu hlasů na Univerzitě 3:1 ve prospěch Čechů (při hlasování Češi 3 hlasy, cizinci 1) → poznamenalo počeštění pražské univerzity, rektorem zvolen Hus. Na druhou stranu se snížila česká prestiž v Evropě. Němečtí mistři a studenti opustili Prahu → založen univerzita v Lipsku.
- Hus neohroženě kritizoval církev, zlořády a společnost vůbec. Kritizoval rozmařilost bohatých, požadavek křesťanského způsobu života (láska, dobro,…), boj za pravdu, odstranění existujících zlořádů. Roku 1409 pro obhajobu Wyclifa mu bylo zakázáno kázat v soukromých kaplích, on však neuposlechl, byl tedy dán arcibiskupem dán do klatby (= církevní trest, vyobcován z církve).
- Roku 1412 vystoupil proti prodeji odpustků, které považoval za předplácení hříchů („boháči si předplatili zlé skutky“) → proti němu stojí papež, ale i sám Václav IV (zen ho nejprve obhajoval, ale změnil názor poté, co Hus brojil proti odpustkům → z nichž totiž plynuly peníze o státní pokladny). Papež pohrozil tím, že jestli nepřestane Hus kázat, vyhlásí nad Prahou interdikt = kněží nesmějí konat náboženské obřady, svatby, křty, pohřby → pro středověkého člověka to znamenalo hrůzu. Hus tedy ustoupil a odešel z Prahy roku 1412 kázat do Kozího Hrádku a Krakovce, kde kázal pod širým nebem svým příznivcům.
- Roku 1414 pozván Zikmundem na koncil do Kostnice, ochranným listem Zikmunda (GLEJTEM) mu byla slíbena bezpečnost, svobodný průchod, pobyt a návrat. Hus doufal v možnost obhajoby svého učení, byl však uvězněn a protože odmítl odvolat své názory (Neodvolal, jelikož by se sám sobě zpronevěřil), byl prohlášen za kacíře a 6.7. 1415 upálen jako kacíř, jeho popel byl smeten do Rýna. V Kostnici s ním jednal kardinál ZABARELA. Byl pouhou figurkou, odpůrci: patriciát, vyšší duchovenstvo, katolická šlechta
Očitý svědek upálení PETR Z MLADOŇOVIC napsal latinskou zprávu, její poslední část přeložena do češtiny: Pašije mistra Jana Husa, píseň Ó svolání konstanské.
Dílo:
Hus psal česky a latinsky (latinsky psal,. Aby se jeho knihy mohly rozšířit do celé Evropy).
-O církvi– nejvíce mu přitížila;
-O svatokupectví
-Výklad viery, desatera a páteře
-Dcerka
-O šesti bludech (rozebráno 6 bodů, ve kterých nesouhlasí s církvi, tento text nechal napsat na zdi Betlémské kaple)
-Postila
-Listy z Kostnice
Zasloužil se o reformu českého pravopisu – „O pravopisu českém“ (De ortographia bohemica). Staročeština neměla výrazné prostředky, jak zapsat měkké a dlouhé samohlásky, proto se před Husem používaly spřežky → Hus zavedl diakritická znaménka: cz = ć, aa = á (vymyslel nabodeníčka → později z nich vznikly čárky a háčky)
-homilie = Husovo kázání v Betlémské kapli
-z dnešního hlediska církev Husovo upálení odsuzuje, ale tvrdí, že se v některých teologických věcech mýlil
Filosofie:
Co požadoval? Byl hluboce věřícím člověkem. Neodmítal církev, neodmítal úlohu kněží, podmiňoval však jejich činnost morálkou.“Jen ten, kdo žije podle božího zákona, má právo být pastýřem.“ Podobně majetek církve je oprávněný, když je používán k původním účelům, tedy ve prospěch společenství, chudých,lidskosti.
- Husův zápas je zápasem pravdy proti moci, proti dogmatu a požadavku slepé poslušnosti staví Hus
upřímnou zbožnost,skromnost a pokoru, proti bohatství,nádheře a lesku chudobu a prostotu, proti sobectví lásku
- Všechny tyto příkazy utvrzuje osobním příkladem. Ve věcech víry je pro něho rozhodující Písmo, prvním učitelem a svrchovaným soudcem i hlavou církve je pro něho Kristus (nikoli nemorální papež)
- Přejímá myšlenku, kterou vyslovil poprvé Aurelius Augustinu (Mimo církev není spásy), že církev má být obcí vyvolených, nikoli jen těch, kdo se křesťany formálně nazývají. Papež, který nedodržuje zákon Kristův, nemůže být uznáván. Nemá-li také papežovo rozhodování základ v Bibli, stává se takové počínání pro pravé křesťany lichým a neplatným
- Husa znal celý národ, stála za ním šlechta, zpočátku i Václav IV.a jeho manželka. Nebyl však jen myslitelem českého prostředí. Chtěl pravdu předat celému křesťanstvu, obrodit církev,reformovat ke spravedlnosti, překonat její krizové jevy (schizma,…)
- Do Kostnice jel, aby svou pravdu (obrody) předal nejvyššímu církevnímu sněmu.
- Husovo vystoupení znamenalo ve své době velký program a pomohlo vytvořit jednu z národních tradic, jejímž jádrem je poselství o věrnosti pravdě: „ Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, prav pravdu, drž pravdu , braň pravdy až do smrti.“
- Hus řešil taktéž spor o universalia, a můžeme říct, že Hus byl mírným realistou (pojmy ante res)
PETR CHELČICKÝ (1390 – 1460)
- Jeden z nejpřednějších myslitelů husitské doby a reformačního hnutí vůbec, propagátor nenásilí
Život:
- O jeho původu víme málo, pocházel z jižních Čech, drobný zeman, jeho jméno nemusí být pravé
- Nebyl kněz, ale chodil na kázání Jana Huse, znal díla reformátorů, ve svých dílech vycházel z Bible, díla jsou velice humánní
Filosofie:
- Byl laikem, samoukem, byl odkázán na češtinu. Volně, svobodomyslně uvažoval o náboženských otázkách. Tolerantní Čechy mu to dovolily. Svými úvahami o násilí daleko překročil svou dobu, ale i celá staletí po ní. Byl hluboce zděšen, vnitřně zasažen barbarstvím své doby. Východiskem se mu stalo pohroužení do vlastního nitra a pokorné naslouchání slova božího.
- Vycházel z představy, že moc je krutá a špatná, že plodí násilí, je neslučitelná s Kristovým náboženstvím lásky. Krutosti plodí další krutosti, že válečný konflikt „požírá“jak poražené,tak vítěze.Jediným oprávněným vládcem křesťanů je sám Kristus. V jeho království není místo pro žádné donucování a násilí. Kristova oběť odstranila moc násilí.První křesťané žili bez nich. Důsledné odmítání násilí a útlaku ho vedlo k odmítnutí jakéhokoli ozbrojeného boje.
- Vyvrátil tehdy uznávanou teorii trojího lidu (šlechta,duchovní,obyčejný lid),toto rozdělení považoval za pohanské, soudil,že všichni křesťané jsou jedno tělo Kristovo.
- Jeho myšlenku humanity a nenásilí rozvíjela Jednota bratrská. K odkazu Chelčického a Jednoty bratrské se hlásil i T. G. Masryk.(„Ježíš ne Caesar“).Viděl v něm velký příklad úsilí o vnitřní, mravní a náboženskou obrodu. Myšlenku neodporování zlu násilím a mravní sebezdokonalování zdůrazňoval L. N. Tolstoj, podobný názor o odmítání násilí měl Mahátmá Gándhí.
Žádné komentáře:
Okomentovat