FRANTIŠEK PALACKÝ 1798-1876
Život a Filosofie:
- Narodil se v rodině luteránského kněze v Hodslavicích, studoval na evangelických školách v Trenčíně a Prešpurku, potom působil jako domácí učitel a archivář, pod vedením Dobrovského si osvojil metody a techniky historické práce.
- Pilně studoval archivní prameny, uvádí, že studoval v 70 evropských archivech
- Po příchodu do Prahy se podílel na založení Matice české 1831, ve 30 letech začíná psát své hlavní dílo Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě – tato monumentální historická freska podává vývoj do nastoupení Habsburků 1526, pracoval na něm až do sklonku života
- Dějiny jsou tu prezentovány jako stálý střet živlu slovanského s německým, jako boj svobody ducha a autoritativní mocí
- Palacký se postupně stal vůdčí osobností české politiky, odmítl účast na Frankfurtském parlamentu, formuloval své pojetí existence českého národa v R-U („Idea sátu rakouského – články kolem roku 1865)
- Tvůrce českého politického programu, vynikající politická a reprezentativní osobnost 19. století – po něm přebíral tuto úlohu F. L. Rieger
BERNARD BOLZANO (1781 – 1848)
Život:
- Pozdně osvícenecký vynikající myslitel, filozof, matematik a logik. Pocházel z německo-italské rodiny, vyrůstal však v českém prostředí, které jej silně ovlivnilo, a proto považoval za svou vlast Čechy
- Jeho přednášky na Karlově univerzitě byly velmi populární. Vystupoval jako nelítostný kritik stávajících poměrů, projevů despotismu a tmářství. Stal se symbolem odporu české společnosti. Vysloužil si pověst nebezpečného buřiče, ale i ušlechtilého a statečného člověka, jež nemyslil na vlastní prospěch, ale chtěl přispívat k dobru
Filosofie:
- Podpora obecného blaha byla pro Bolzana nejvyšším mravním zákonem. Toto považoval za mravní povinnost každého. Věřil v osvícenskou svobodu, v národní a sociální rovnoprávnost. Dostal se tak do konfliktu s Metternichovým Rakouskem a byl zbaven profesury, žil ve vyhnanství na venkově. Věnoval se pak především práci vědecké.
- V zaostalém Rakousku si dovolil nastolit zcela moderní filozofický problém vědy, zabýval se poznáním jako takovým. Zdůvodnil, že bez vědy se neobejde žádná pokroková lidská společnost. Věda má svůj vlastní řád, logickou stavbu a stále intenzivněji nalézá co nejužší spojení s praxí – moderním podnikáním, tovární velkovýrobou.
- Naznačil také možnosti jejího pedagogického využití. Rozvinul Komenského koncepci jednotné univerzální vědy. Vědcem se stává z Bolzanova hlediska pouze ten, kdo si uvědomuje konečné cíle vědy, kdo respektuje vrcholnou normu veškerého lidského poznání – nejvyšší mravní zákon, jímž byla pro něj podpora obecného blaha. Filozofem pro něho analogicky není učenec, který hromadí souvislosti příčin a účinků, ale člověk schopný současně převádět mravní zákon do života, aktivně se podílet na uskutečňování dobra.
Žádné komentáře:
Okomentovat