EMPIRISMUS
- Empirismus je typický pro Anglii – je to svobodná země , Angličané jako první v Evropě dosáhli značných politických svobod (podobně Nizozemci)
- Po staletí se Angličan vyvíjel jako svobodný, střízlivý, praktický člověk, vše na něm bylo ponecháno.
- Důsledkem byla víra v empirické, zkušenostní poznání. - K nejvýznamnějším představitelům anglické novověké filozofie patří Locke, Hume , Berkeley.
JOHN LOCKE (1632-1704)
- Je první, který s od metafyzických problémů zaměřuje na poznání
- Chápe filozofii jako vědu o lidském duchu. Jako první učinil předmětem filozofie lidské poznání. Zkoumal jeho původ, jeho jistotu, rozsah.(nezkoumá, co je podstatou duše a jaký je její vztah k tělu, ale obsahy vědomí – ideje a lidské poznávací schopnosti) = přesunul filozofii z ontologie ke gnozeologii.
Problém poznání
- Chtěl prozkoumat odkud se berou idey = duchovní obrazy zkušenosti
- Podle něj ideje pocházejí ze zkušeností
- Před zkušeností není nic, žádné vrozené ideje = „V mysli nejsou žádné vrozené principy“ – dokazuje to na duševním stavu dítěte či primitivního divocha).
- Lidskou mysl srovnává s prázdnou deskou – tabula rasa, bílý papír (white paper) - do níž se teprve postupně obtiskují dojmy, získané empirií.
- Jako empirik zdůrazňoval smysly. „Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech.“ Smyslové vnímání je jedinou vstupní branou poznání.Úloha rozumu je omezena na registrátora a kombinátora smyslových dat.
- V mysli není žádný vrozený pojem, žádná mravní zásada, žádná idea Boha
Uznává vnitřní i vnější zkušenost, rozlišuje:
a) senzace = vnější zkušenost, vlastní smyslové vnímání
b) reflexe = to co se odráží v našem nitru - chtění, myšlení, radost, pochybování, vnitřní vnímání
- Senzace i reflexe vznikají působením předmětů
Dále rozlišuje kvality (ideje jsou vyvolány kvalitami věcí) :
a) primární – jsou vlastní věcem např. tvar
b) sekundární – tyto vlastnosti nejsou ve věcech obsaženy, ale vznikají až díky naším smyslům (chutě, barvy,…) -) Kdyby nebylo uší, nebyl by zvuk. Svět je bez chutí, bez zápachu.
- Je materialista : Vlastnosti drží pohromadě díky hmoty (hmota podle něj tedy existuje)
Před tzv. jednoduchou ideou není nic
a) jednoduchá idea – je v sobě nesložená, přijímáme ji pasivně, vznikají tehdy, působí-li na nás věci
b) složené ideje – vznikají z jednoduchých, můžeme si je vytvořit - hledáním jejich vazeb, tříděním a vyvozováním utváří se podle Locka celkové lidské poznání
- Při vnímání vnímáme ideje, nikoli věci samotné, idea je duchovní obraz předmětu, idea vzniká působením předmětu na naše smysly.
- Bez vnímání bychom nemohli dojít k poznání
- Rozum zachycuj ideje pomocí smyslů
- Dílo: „Eseje o lidském rozumu“
Politické názory
- Locke je znám také jako myslitel politický, je zakladatelem teorie liberalismu
- Autor přirozenoprávní teorie (dnes překonána)
- Zasazuje se o konstituční monarchii
- Zdůrazňuje princip dělby moci (zákonodárné a výkonné, Montesquieu pak přidal moc soudní)
Přirozená lidská práva: život, vlastnictví, svoboda → jsou nadřazena světským, nikdo nám je neuděluje, patří všem lidem, plynou z titulu lidství bez ohledu na to, zda je stát upírá či nikoli
- Na těchto právech byly pak založeny revoluce: VFR, anglická, americká
- V přirozeném stavu byli lidi svobodni a rovni si, bylo však těžké tato práva si jednotlivě prosadit, a tak se těchto práv z části vzdali ve prospěch státu, vláda je tedy založena na společenské smlouvě → stát má tedy svobody a práva hájit, občané jsou povinni poslouchat ji jen tehdy, jestliže vláda chrání jejich lidská práva nedělá-li to, lidé mají právo se panovníkovi postavit (viz. jednotlivé revoluce)
- Locke zdůraznil výchovu. Přirozeností není člověk ani dobrý, ani zlý. Špatným se stává vlivem prostředí.
GEORGE BARKELEY (1685 –1753)
- Navázal na Locka, byl nejdůslednějším empirikem ze všech
- Hluboce věřící člověk - křesťan, kterého děsil materialismus a rozvoj vědy – nahrával totiž ateismu, on však toužil víru v Boha upevnit, chtěl dokázat, že hmota ve skutečnosti není, popřel tedy existenci hmoty
- Podle něj vše co existuje, je jen idea v naší hlavě → a prostřednictvím tohoto udělujeme věcem existenci
- Dle něj lze říci jen o obsahu naší zkušenosti, že existuje. Prohlásil,že „věci“ jsou výmyslem filozofa: všichni vnímají pouze „ideje,“ a jen o nich lze říci, že existují. To, čemu říkáme věci, byly tedy pro něho jen kombinacemi našich počitků. Odtud pramenil jeho proslulý závěr: BÝT ZAMENÁ BÝT VNÍMÁN , lat esse est percipi.
- Co z toho plyne? Kdykoli přestávám vnímat určitou věc, tato věc přestává existovat. Toto stanovisko ovšem svádí k tvrzení, že celý svět je pouze mou představou, reálně existuji jen já sám (SOLUS = jediný, IPSE =sám, tedy tzv.SOLIPSISMUS).
- Díky tomu, že máme ideu věcí ve vědomí, věci existují → jestliže ji nevnímám já, neznamená to, že daná věc neexistuje, ale věc vnímá někdo jiný → a jestliže ji nevnímá žádný člověk, vnímá ji Bůh → ten ideu v hlavě má a uděluje tak existenci, Boží vjemy jsou zde stále
Důsledně vzato: kromě myslícího ducha a jeho idejí tu nic není. Svými názory Barkeley ovlivnil vznik moderního idealismu, zejména subjektivního.
- Ideje do našeho vědomí mohou tedy přicházet pouze od myslícího ducha, tedy od Boha = Ideje nám vnuká Bůh a protože Bůh je nestranný a nezná libovůli, dává všem myslím stejnou ideu, a protože je neměnný, dává ji všem stále znovu stejným způsobem. V našich představách existuje stálost a zákonitost, která má původ v božím řádu a neměnnosti, a tím je dáno i to, čemu se z nedorozumění říká „přírodní zákon“.
- Přírodní zákony nejsou nic jiného než zákony, podle nichž Bůh spojuje ideje ve všech myslích. Základem přírodních zákonů je naše očekávání, že i v budoucnosti vyvstanou stejné představy ve stejné zákonité posloupnosti a stejném spojení, např. že po představě „blesk“ bude nutně následovat představa „hrom“.Toto očekávání se zakládá na našem přesvědčení o neměnnosti boží vůle.
- Protože Bůh, ale sídlí vysoko nad námi, a protože my lidé nemůžeme nahlédnout do jeho myšlení, nemůžeme znát tyto zákony předem ani je odvodit logickou cestou. Musíme je poznávat pozorováním, zkušeností. U Berkeleyho se tedy idealismus spojuje s anglickým empirismem.
DAVID HUME
- Dovršitel anglického empirismu
- Zatímco Barkeley popřel hmotu, Hume popřel příčinu
- Je to skeptik, který prohlásil, že nemůžeme nic poznat, nebyl ale dogmatik, nenabízel nové jistoty, chtěl prověřit naše poznání a naše jistoty - poznání sebe, světa i Boha
- Žil v době osvícenství, čili v době víry v rozum, on však chtěl zjistit, zda si můžeme být jistí tím, co nám rozum říká a existují-li hranice lidského rozumu
- On sám svými názory podkopal základy zdravého rozumu
- Podle něj tedy hranice rozumu existují, lidé nemohou považovat za jisté to, co za jisté považovali
Proč si nemůžeme být jisti?
Existují 2 druhy představ:
a) dojmy – imprese, které vznikají díky bezprostřednímu vnímání, dostávají se nám díky smyslům. Jsou to originály, které jsme vnímali.
b) ideje – vzpomínky na dojmy, bledý otisk, který my v myšlení skládáme dohromady, vznikají skládáním impresí. Nejsou tedy bezprostřední. Zde vidíme ony hranice.
- Naše ideje jsou odvozeny z dojmů, „Vědomí samo nic nevymyslí“. Pracuje sice s pravými dojmy, všelijak je však kombinuje, přestavuje. Pro samotné poznání jsou smysly důležité.
- „Všechna tvůrčí síla rozumu je jen kombinací našich dojmů, rozšiřujeme, sužujeme materiál získaný našimi smysly“
- Mohou však vznikat i falešné představy př. představy pegase, kentaura, anděla = původní vjemy jsme rozstříhali a spojili do takových tvarů, které doopravdy neexistují. Představa nebe je u mnohých lidí podobná perlové bráně s anděly, což je však falešná, složená představa.
- On se tedy pustil do toho, aby zjistil, zda také naše poznání není falešné -) začal prověřovat veškeré poznatky, hledal u nich, zda mají oporu ve smyslech, najdeme-li je ve skutečném světě -odmítá všechny ty, které nejsou podloženy smyslovým vjemem
- Chce zapudit bezobsažné věci, které nás dovádí na rozcestí, odmítá nadpřirozené a vyspekulované věci -) Humovy vidle = vyházet vše, co není smyslově ověřitelné
- Z věd uznával jenom matematiku, ta totiž nevytváří falešné představy
- Je otcem moderního pozitivismu – uznává to, co je skutečné, to co je dáno, chce odstranit balast (to co jsme si domysleli) metafyzického myšlení
- Denně používáme složené pojmy jako například JÁ -) podle něj však žádné neměnné jádro osobnosti není (to hlásal už i Buddha), jde o falešnou představu, jde totiž o řetěz dojmů, které nikdy neprožíváme zároveň, dojmy se neustále mění a střídají -) tento proces můžeme přirovnat k divadlu nebo k filmu
- Nárok na pravdivost mají ty poznatky, které lze přímo odvodit z impresí, ponechat představy, které můžeme podložit smyslově empirickým rodokmenem
- Chce se dostat na počátek, k zážitkům, které prožívá malé dítě (něco jako tabula rasa)
- Substance je vymyšlená, poznáváme jen skutečné konkrétní vlastností, když je odstraníme, nemáme nic a zůstanou jen ideje
- Příčina (příčinnost = kauzalita) je falešná představa -) nějakou změnu, pohyb spojujeme s jinou změnou, které spolu souvisejí a my si myslíme, že první je příčinou té druhé (př. déšť a duha, 2 kulečníkové koule), příčinu totiž nemůžeme vnímat smysly
- Odmítá pokus o dokázání nesmrtelnosti duše – Descartes říkal: „Myslím, tedy jsem“ (já myslím – mám duši), Hume to ale vyvracel, protože žádné já není, nemůže v tom případě existovat ani nesmrtelná duše
- Co se týče jeho vztahu k poznání Boha, byl agnostikem – nemůžeme vědět, zda Bůh je nebo ne – to se totiž nedá dokázat smysly, nebyl však ateista
Žádné komentáře:
Okomentovat